Ženské organizace se snaží násilí páchané na ženách ve válečných konfliktech řešit. Protože většinou není možné pomáhat přímo během válečných událostí, usilují neziskové organizace alespoň o zařazení genderového hlediska do programů rozvojové pomoci a přimět země, aby odsuzovaly válečné zločiny páchané na ženách. Na to reagovala Evropská unie. Na genderovou rovnost v rozvojové pomoci je zaměřen šestý bod Plánu pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006 - 2010 (Roadmap for equality) Evropské komise o Podpoře rovného postavení mužů a žen mimo EU. Pro Evropskou unii je rovné postavení žen a mužů jednou z pěti klíčových zásad rozvojové politiky.
Jednou ze zemí, odkud přicházejí nejhrůznější zprávy o masovém znásilňování žen, je Súdán. Od roku 2003 zde trvala válka, která postihla okolo 3,7 milionů lidí. V roce 2004 označil generální tajemník Kofi Annan situaci v Súdánu za nejhorší humanitární katastrofu. Během války docházelo k masovému znásilňování žen na západě země a k vysidlování obyvatelstva, což byl pokus o změnu demografické situace. V současné době vládne již několik měsíců mezi súdánskými válčícími stranami (radikální islámskou centrální islámskou vládou a odbojovým hnutím SPLA/M v jižní animistické a křesťanské částí Súdánu) příměří, systematické porušování práv žen ale přesto pokračuje. Pracovní skupina NNO o ženském míru a bezpečnosti (NGOWG), jejíž součástí je například Amnesty International, vyjádřila v květnu u příležitosti mise Rady bezpečnosti OSN do Súdánu své znepokojení nad zhoršující se situací civilistů v Dárfúru, a to zvláště těch, kteří byli z důvodu pokračujícího násilí přesídleni a nad rozšířeným a systematickým znásilňováním žen a dívek. Podle NGOWG vyžaduje sexuální násilí systematickou pozornost Rady bezpečnosti. Násilí, které je pácháno na ženách a dívkách během konfliktu v Súdánu, je používáno jako strategická válečná zbraň, nástroj šíření teroru a zastrašování a ke zlomení odporu a morálky celé komunity. Genderově založené násilí není často vůbec nijak postihováno, což celou situaci ještě zhoršuje a podporuje jeho pachatele v pokračování. Súdánská vláda přijala mnoho závazků, které měly postihnout tyto zločiny, ale do dneška nebyly plně realizovány a zločiny pokračují. Súdánské ženy, které nesou brutalitu tohoto konfliktu, jsou navzdory přesídlení a řešení problémů každodenního života aktivní a snaží se podporovat mír a stabilitu. Například se angažují ve Státní komisi k prevenci a řešení násilí na ženách a zdarma pracují jako učitelky v táborech pro vysídlené lidí. Pracovní skupina NNO o ženách, míru a bezpečnosti zaslala otevřený dopis Radě bezpečnosti, ve kterém požaduje vyšetřování sexuálního násilí a zajištění ochrany vystěhovaných dívek, které jsou často během sbírání dříví znásilňovány. Dále žádá Radu bezpečnosti, aby zajistila v souladu s rezolucí 1325 zapojení žen do mírového procesu a trvala na zahrnutí žen do rozhodovacích procesů. Situaci by podle NGOWG také významně zlepšilo zapojení představitelek ženských neziskových organizací do setkání OSN, armády a vládních činitelů, kteří se situaci v Súdánu pokoušejí řešit.
Podobná situace jako v Súdánu ohledně genderově založeného násilí panuje také v Demokratické republice Kongo, kde jsou systematicky sexuálně zneužívány ženy a dívky, a to dokonce i ze strany humanitárních pracovníků a vojáků. Sexuální násilí je ve východní části demokratické republiky Kongo používáno po mnoho let jako zbraň. Amnesty International předpokládá, že od začátku konfliktu v roce 1998 byly systematicky znásilněny a mučeny minimálně desítky tisíc žen. V poslední době v souvislosti s nadcházejícími volbami případy znásilnění dokonce vzrostly. Ženy, které zažily podobné útoky, jsou navíc vystaveny izolaci, jejich rodiny je často kvůli stigmatu odmítnou. Nezisková organizace medica mondiale a Evropská ženská lobby požadují, aby bylo těmto ženám poskytnuto přístřeší, profesionální podpora a násilníci byli odsouzeni.
V posledních dnech přinesla iDnes zprávy o narůstajícím znásilňování žen v Iráku, a to i ze strany amerických vojáků. Američtí vojáci prý znásilňují vězněné ženy. Ženy navíc ohrožují i místní gangy, které je unášejí a prodávají do dalších zemí. Ženy se v Iráku navíc bojí o znásilnění hovořit, protože by je mohla z důvodu zostuzení zabít i vlastní rodina.
Evropská ženská lobby se dlouhodobě věnuje této problematice a snaží se lobbovat v Evropské unii za zařazení těchto témat na agendu jednání a za implementování již přijatých opatření. Evropská ženská lobby bude na svém Valném shromáždění v říjnu v Praze rozhodovat za přijetí rezolucí o lobbování za genderově senzitivní financování rozvojové pomoci a přijetí specifických rozvojových programů pro dosažení genderové rovnosti a dále za podporu implementace rezoluce 1325 OSN v jednotlivých členských státech.
Autorka: Markéta Kadlecová, o.s. Fórum 50%, 27.7.2006
