Novým francouzským prezidentem se stal Nicolas Sarkozy. Ségolene Royal získala 47 % hlasů, nový prezident 53 %. V nedělních volbách se takto vyslovilo 85 % francouzských občanů a občanek.
Ve druhém kole voleb se proti sobě nepostavily pouze dva světonázory - pravicová a levicová politika, ale také politik a politička - žena a muž. Royal bylo během předvolební kampaně několikrát předhazováno, že u voličů hraje na to, že je žena. Tato výtka dobře poukazuje na diskurs současné politiky. Ségolene Royal prostě žena je, ať se nám to líbí nebo ne. Pokud tuto skutečnost "využívá" ve svůj prospěch, může jí to být přičítáno buď k dobru, nebo to může být použito proti ní, záleží na vkusu a názorech hodnotícího. Nicolas Sarkozy se na druhou stranu k faktu, že on je muž, vyjadřovat nemusel, protože to je přece samozřejmé. Být politik je norma, být političkou je něco zvláštního, k čemu je nutné zaujmout stanovisko. Buď tím, že to je zdůrazněno, jako u Ségolene Royal, nebo tím, že to bude ignorováno, jako třeba u Condolleezi Rice. Jiná možnost, jak se svým ženstvím naložit, není. Každá žena, která se rozhodne vstoupit do politiky, musí na své ženství nějak reagovat a žádná optimální možnost bohužel neexistuje, každá si popudí část voličstva. To ale jenom na okraj.
Royal byla první ženou, která se ve Francii probojovala do druhého kola prezidentských voleb. V neděli ji podpořilo 47 % volících, tedy 17 milionů lidí. To je poměrně vysoké číslo. Nechme stranou jestli ji tolik lidí podpořilo z důvodu, že je žena, že zastává levicovou politiku, nebo jestli jí naopak někteří lidé nepodpořili právě, protože je žena. Důležité je pouze to, že Royal byla Sarkozyho důstojnou protikandidátkou a že tím, že byla na této pozici první, ukázala cestu dalším ženám, které ji mohou následovat a které mohou přispět k tomu, aby být političkou bylo normální.
Ségolene Royal po oznámení porážky poděkovala svým příznivcům a příznivkyním a prohlásila, že v tomto boji bude pokračovat. "Dala jsem do toho všechnu svou energii a budu pokračovat. Něco tady vzniklo a neskončí to." prohlásila.
Novým prezidentem Francie se stal, podle předpovědí, Nicolas Sarkozy. Co jeho vítězství znamená? Francie půjde po pravicové cestě. Sarkozy chce snížit daně, omezit sociální výdaje, zpřísnit politiku vůči imigrantům a zaměřit se na boj s nezaměstnaností, kterou chce do roku 2012 snížit z 8,3 % na 5 %. Během vítězného projevu Sarkozy prohlásil, že Spojené státy mohou počítat s přátelstvím Francie a ubezpečil všechny, že bude usilovat o evropskou integraci. Vedle toho se Sarkozy ve svém projevu zaměřil i na postavení žen. Prohlásil, že Francie bude stát na straně všech, kteří věří ve svobodu, toleranci, demokracii a humanismus. Francie se podle jeho slov postaví na stranu týraných žen a dětí na celém světě. "Francie nezapomene na ženy, které jsou nuceny nosit burku, ani ženy, kterým je upírána svoboda." Je smutné, že se pan Sarkozy zaměřil pouze na postavení žen mimo Francii a na ty, kterým jsou upírána základní práva, a ne na ženy, které sice základní práva mají, chybí jim však jejich praktické naplnění, kterých je ve Francii většina. Sarkozy se např. nezmínil, jak hodlá zakročit proti platovému rozdílu mezi ženami a muži ve Francii, který činí v hodinové mzdě 17 %. Dále se nevyjádřil ani o obtížích žen ve Francii zasednout do Dolní sněmovny Parlamentu, kde jich je pouze 12 % či do Senátu, kde jsou ženy reprezentovány17 %. Ani nerozvedl to, jaké bude mít omezování sociálních výdajů dopady na rodiče s dětmi a na systém péče o děti, který má Francie jeden z nejpropracovanějších v Evropě a i díky kterému jsou ženy v manažerských pozicích zastoupeny 38 %, což je jedno z nejvyšších čísel v Evropě.
Ale možná se tím vším chce Sarkozy zabývat. Až další vývoj ukáže, co přesně bude nový prezident pro Francii i pro celou Evropu znamenat a jaký dopad bude mít na rovné příležitosti. Jak se říká: Nesuďme dne před večerem. Třeba vše bude jinak.
Autorka: Markéta Kadlecová, o.s. Fórum 50 %, 7.5.2007
