To znemožňuje dosažení faktické rovnosti mezi muži a ženami. EWL píše: „Nedostatek cenově přijatelných, dostupných a vysoce kvalitných pečovatelských služeb v Evropské unii je spolu s genderovými stereotypy, které stále podporují rozdělení činností mezi ženy a muže v domácnosti i ve společnosti, hlavní překážkou pro plné zapojení žen do všech oblastí společenského, kulturního a politického života.“ V souvislosti s touto aktivitou se podíváme na situaci týkající se pečovatelských služeb v České republice, která je některými odbornicemi a odborníky považována za kritickou.
Kritický nedostatek pečovatelských služeb v ČR
Český helsinský výbor v rámci jednoho svého projektu provedl výzkum týkající se slaďování rodinného a pracovního života. V této souvislosti uvádí: „Jednou z překážek slaďování rodinného a profesního života žen se ukázala být absence a pomalý rozvoj sociálních služeb, které by osoby při péči o děti či závislé dospělé členy rodiny mohly využívat. Jedná se zejména o absenci či nedostatečný provoz zařízení, která by osobám pečujícím o závislé členy rodiny s jejich péčí pomáhala Při realizovaných průzkumech samy ženy nejčastěji kritizovaly nedostatky předškolních zařízení a nevyhovujících provozních dob, vinou kterých se nemohou zařadit do pracovního procesu, případně se mohou zařadit jen velmi obtížně. Dalším problémem je nedostatek zařízení, která by rodinám pomohla s péčí o závislé dospělé členy rodiny (senioři, zdravotně handicapovaní atd.). Jedná se zejména o zařízení typu stacionářů, denních pobytů, příp. služeb typu pečovatelské či ošetřovatelské služby.“
Ženy nastupují po práci na druhou směnu
V České republice jsou za péči o děti a domácnost odpovědné převážně ženy. Podle studie Jany Bierzové Rozdělení domácích prací v rodinách s dětmi, kterou vydal Sociologický ústav Akademie věd, jsou české ženy zatížené prací v domácnosti daleko více než muži. Ženy věnují domácnosti průměrně 4,1 hodin denně, zatímco muži podle svých tvrzení asi 1,83 hodin denně. Čtrnáct procent mužů se domácím pracím nevěnuje vůbec. Mezi práce, za které jsou v rodinách odpovědné především ženy, patří praní, žehlení, vaření, úklid, mytí nádobí a nakupování. Ještě výraznější je nepoměr, pokud zjišťujeme, jak dlouho se ženy věnují péči o domácnost a děti či další závislé členy domácnosti. Ženy stráví péči o domácnost a její členy průměrně 9,11 hodin denně, zatímco muži 3,89. Bierzová píše: „Mnohé výzkumy dokazují že i dříve poměrně rovné rozdělení odpovědnosti za domácí práce se v páru mění poté, co se partnerům narodí první dítě. Žena na sebe přebírá roli pečovatelky o dítě, která je téměř automaticky doprovázena i rolí pečovatelky o domácnost.“ Podle expertů, jak uvedl elektronický server www.novinky.cz, ovlivňuje dělba práce v domácnosti do značné míry schopnost žen a mužů působit jak v zaměstnání, tak ve společenském či veřejném životě a určuje míru času, který mohou využít pro sebe.
Malý počet školek znemožňuje ženám nástup do práce
Situaci v péči o děti zhoršuje malý počet školek. V posledních 15 letech zanikla třetina mateřských škol v ČR, v současnosti jich je zhruba 5 500. Města školky rušila z důvodu malého počtu dětí. Od roku 2002 do roku 2005 bylo zrušeno 820 školek, ale za stejnou dobu přibylo přes čtyři tisíce dětí. V poslední době ale začal počet dětí, které by měly jít do mateřské školky, stoupat. Rodit teď totiž začínají silné populační ročníky sedmdesátých let. V roce 2005 se počet narozených dětí poprvé po deseti letech přiblíží stotisícové hranici. V některých školkách nemohou přijmout více než polovinu dětí, které by měly zájem a dokonce zavádí pořadníky zájemců a zájemkyň, v jiných městech musí rodiče vozit děti do školky přes celé město. Podle televize NOVA vzroste do šesti let počet dětí ve školkách o 30 000. Nejhorší situace panuje v Ústí nad Labem, Hradci Králové, Brně, Ostravě a dalších městech, kde se staví nové byty a kam se stěhují mladé rodiny. Důsledek nové výstavby a z toho vyplývající nedostatek míst v mateřských školkách již nyní pociťují některé pražské městské části jako Vinoř, Klánovice nebo Praha 9. Ke špatné situaci také přispěl nový školský zákon, který vstoupil v platnost v roce 2004. Tento zákon zavedl bezplatnou mateřskou školku pro předškoláky. Obec musí podle zákona zajistit předškolačkám a předškolákům místo ve školce. Obce sice rozhodují o počtu školek a dostávají ze státního rozpočtu příspěvky na děti v mateřských školách, ale tyto finance nejsou dostačující. Starostky a starostové přiznávají, že nedostatek míst v mateřských školách je zásadním problémem, ale tvrdí, že nemají dostatek finančních prostředků na zvyšování jejich počtu. Pokud se rodině nepodaří sehnat pro dítě školku, zůstane v naprosté většině případů ženy nezaměstnaná, protože si většina rodin nemůže dovolit platit chůvu.
Vedle péče o děti jsou ženy zodpovědné i za své rodiče
Další skupinou osob, o které je třeba pečovat, jsou vedle dětí i starší lidé. V České republice podle Marie Přidalové ze Sociologického ústavu Akademie věd 70% lidí starších 45 let pomáhá svým rodičům v každodenním životě, z toho 42 % označilo tuto pomoc za častou. Přidalová píše: „Ženy tvoří tři čtvrtiny pečujících osob, dospělé dcery pak nejfrekventovanější skupinu (33 %).“ Problémem je nedostatek pečovatelských služeb pro seniory, a to hlavně malý počet domovů důchodců, domů s pečovatelskou službou, penzionů pro seniory, léčeben dlouhodobě nemocných a zejména specializovaných ústavů s léčebným zaměřením a dále nedostatek kvalifikovaného personálu a asistentů. V České republice čeká padesát tisíc tisíc seniorů na umístění v domově důchodců, někteří musí čekat i 4 až 5 let, nejhorší situace je v Praze a Brně. Jen pro představu nyní existuje 38.500 lůžek v domovech zřizovaných kraji a obcemi a méně než 2000 lůžek v neziskovém nestátním sektoru. To znamená, že chybí více než polovina lůžek. Demografická křivka stáří obyvatelstva se navíc zvyšuje, a tím samozřejmě roste poptávka po místech v těchto zařízeních.
Rodičovská dovolená znamená mateřská dovolená
EWL ve své kampani upozorňuje i na nutnost lepšího legislativního ošetření mateřské, otcovské a rodičovské dovolené. Zákoník práce ČR upravuje, stejně jako v některých ostatních evropských zemích, dva rozdílné typy dovolené - mateřskou a rodičovskou dovolenou. V České republice je mateřská a rodičovská dovolená mnohem delší než v ostatních evropských zemích - pro srovnání - ve Španělsku trvá mateřská dovolená 16 týdnů a rodičovská dovolená neexistuje, v Itálii trvá mateřská dovolená 22 týdnů a následná rodičovská 10 měsíců, V Británii je mateřská dovolená stanovena na 18 týdnů, následná rodičovská dovolená trvá 13 týdnů. Mateřskou dovolenou může v ČR čerpat v souvislosti s porodem a péčí o dítě pouze žena, a to maximálně 28 týdnů. Rodičovskou dovolenou mohou čerpat žena i muž, ale zatímco matka dítěte může na rodičovskou dovolenou nastoupit až po skončení mateřské dovolené, otec dítěte již od okamžiku narození dítěte. Rodičovská dovolená trvá 3 roky. S dítětem zůstává doma v naprosté většině případů matka. Doma je pouze 1% otců. Někteří oceňují českou legislativu a možnost rodičů zůstat doma s dítětem poměrně dlouhou dobu. Na druhou stranu takto dlouhé přerušení kariéry posléze komplikuje návrat do zaměstnání a navíc je člověk na rodičovské dovolené finančně zcela závislý na druhém partnerovi, protože rodičovský příspěvek činí pouze 3 500 Kč.
Zaměstnanost žen s malými dětmi
Česká legislativa a tradiční rozdělení rolí v péči o dítě má praktický dopad na zaměstnanost žen. V Česku pracuje pouze 27,4% žen s dětmi do šesti let. Naproti tomu třeba v Portugalsku je to 79,2%, ve Švédsku 77,5% , v Rakousku a Dánsku více než 74%. Vedle legislativy a tradičního rozdělení rolí k tomu přispívá i nedostatek pečovatelských zařízení pro děti, genderové stereotypy ve společnosti a nedostatečný počet flexibilní pracovní doby a jiných typů uspořádání práce.
Autorka: Markéta Kadlecová,o.s. Fórum 50 %, 10. 8. 2006
