Kamion
vyrazil letos 10. srpna z Helsinek, neboť Finsko je v současnosti předsednickou zemí EU. Celkem by měl kamion během tří měsíců navštívit 22 měst ve 13 členských zemích EU. Kamion je součástí pětileté informační kampaně Evropské unie "Za odlišnost. Proti diskriminaci", která byla zahájena v roce 2003. Cílem kampaně je informovat občanky a občany EU o nové evropské i národní antidiskriminační legislativě. Dalším cílem kamionu by mělo být, jak uvádějí oficiální webové stránky, "pomoci v boji s diskriminací a šířit ... osvětu o významu různorodosti na pracovišti."
Kampaň má propagovat novou legislativu přijatou v EU v roce 2000, která má bránit v diskriminaci z důvodu náboženství a přesvědčení, postižení, věku, sexuální orientace a rasového či etnického původu. Nová legislativa má zabránit hlavně diskriminaci v zaměstnání a v dalších oblastech jako vzdělávání, sociální zabezpečení, zdravotní péče, přístup ke zboží, službám a bydlení. Cílem by mělo být poskytnout ochranu proti přímé i nepřímé diskriminaci a proti obtěžování. Nová legislativa by měla také zavádět nové orgány a instituce, jejichž cílem by mělo být poskytovat nezávislou pomoc obětem diskriminace, provádět výzkumy, studie, propagovat rovné zacházení, zveřejňovat nezávislé zprávy a doporučení. Dalším zásadním přínosem nové legislativy bude skutečnost, že důkazní břemeno ponesou obě strany, a ne pouze oběti diskriminace, jak je tomu v současnosti v ČR. Do národního práva měly členské státy včlenit tyto předpisy do konce roku 2003. Některé státy požádaly o dodatečné období k přijetí této legislativy. Jedním z těchto států byla i Česká republika, kde se antidiskriminační zákon nepodařilo schválit dodneška. Existuje sice návrh zákona z roku 2004, který ale nebyl z důvodu nedostatečné politické vůle přijat. Česká republika bude muset kvůli nepřijetí této legislativy platit vysoké pokuty.
A jak probíhala kampaň v České republice? Realizaci kampaně zajišťovala stejně jako v minulosti společnost Omnimedia Public Relations s.r.o., která průběh celé akce označila za zdařilý a účast lidí za vysokou v porovnání s minulým ročníkem. Letošní kampaň měla být zaměřena na mladé lidi, kteří se často setkávají s diskriminací na pracovním trhu. To zřejmě vedlo organizátory k tomu, že kamion zaparkovali před Vysokou školu ekonomickou, kde se dá předpokládat vysoká koncentrace jedinců z této cílové skupiny. Na místě postávala před kamionem malá skupina přihlížejících. Účast byla přesto vysoká vzhledem ke skutečnosti, že celá akce nebyla předem žádným způsobem propagována a informace o ní musel člověk složitým způsobem hledat. Návštěvnost zajišťovali hlavně vysokoškoláci, které přilákala spíše živá hudba než zájem o novou legislativu. Orientaci v problematice jim nemohla usnadnit ani přítomná hosteska, která lákala především na různé soutěže a rozdávala klíčenky a při mých dotazech na novou legislativu mě odkázala na webové stránky a letáky.
Celá akce měla být připravena ve spolupráci s neziskovými organizacemi. Na webových stránkách se píše: "Program na každé zastávce je vyvinut zvlášť, v úzké spolupráci s zainteresovanými skupinami, nevládními organizacemi a zaměstnavatelskými i zaměstnaneckými asociacemi v zemi, a z toho důvodu budou tyto organizace zastoupeny v kamionu. Také se zúčastní politické a další osobnosti, jež representují různé odlišné skupiny ve společnosti." Podle mých informací se na přípravě akce žádná nezisková organizace nepodílela. Na místě byl pouze zástupce jedné neziskové organizace, kterému nebyl poskytnut dostatečný prostor k prezentaci ani možnost představit novou legislativu. Z avizovaných politických osobností se nedostavil nikdo. Zmiňované odlišné skupiny ve společnosti možná měla reprezentovat romská moderátorka Iveta Kováčová.
Na programu bylo rozdávání informačních letáků o diskriminaci a nové legislativě, interaktivní mobilní park, kde si mohl člověk zkusit jízdu na invalidním vozíku, karaoke pěvecká soutěž, výstava plakátů proti diskriminaci, soutěže, ve kterých měli lidé se zavázanýma očima rozeznat věci podle sluchu, čichu nebo hmatu. Bohužel zde nebyly k dispozici žádné informace o diskriminaci na základě pohlaví, i když mladé ženy jsou jednou z nejvíce diskriminovaných skupin na pracovním trhu a tuto formu diskriminace zmiňuje i navrhované znění českého antidiskriminačního zákona. Multikulturní náladu na místě zajišťovala kapela Tiditada, ve které bubnovali hudebníci ze tří různých kontinentů.
Podle anglických stránek měla většina aktivit a informací být k dispozici uvnitř kamionu. "Interiér kamionu poskytne také prostor pro panelové diskuse, rozhovory a semináře, kterých se budou účastnit také národní politici, zástupci antidiskriminačních organizací nebo ministerstev, zaměstnavatelů a zaměstnanců, kteří budou vysvětlovat kampaň a situaci v každé zemi." Vevnitř měly být promítány také filmy. Ve skutečnosti sloužil ale kamion pouze jako pódium pro vystupující kapelu a dovnitř se nikdo z přihlížejících neodvážil, pokud se neúčastnil nějaké soutěže.
Téměř všechny aktivity byly zaměřené spíše jako doprovodný program a měly malou souvislost s cílem kampaně - tady informováním o antidiskriminační legislativě. Například použití invalidního vozíku, který byl na místě k dispozici, byl pro mnohé návštěvníky jistě zajímavou zkušeností. Nejsem si ale jistá, jakým způsobem měl vozík přiblížit přítomným výhody pracovního trhu bez diskriminace či je vyškolit, jak se diskriminaci bránit. Nebo snad organizátoři předpokládali, že přítomní studenti a studentky VŠE budou mít v budoucnu vlastní firmy a zkušenost jízdy na vozíku je donutí zaměstnávat vozíčkáře? A co karaoke pěvecká soutěž anitiskriminačních písní? Měl by snad člověk, pokud je například diskriminován v zaměstnání, bojovat proti diskriminaci zpěvem? O horolezecké stěně a jejím vztahu k diskriminaci na trhu práce ani nemluvě. Myslím to samozřejmě v nadsázce. Tyto aktivity měly přilákat mladé lidi ke kamionu. Bohužel celá akce skončila u těchto doprovodných akcí a z šíření informací o evropských i národních antidiskriminačních legislativních předpisech, poradenství a školení o této problematice se stal přinejlepším okrajový program, případně nebyly tyto aktivity vůbec realizovány. Svůj celkový dojem bych shrnula tak, že celá akce připomínala dětský den. Perličkou byla i tisková chyba na propagačním pohledu, který mylně odkazuje na webové stránky, které s kampaní nemají nic společného.
Na závěr si můžeme položit otázku, jaký měla tato akce smysl a jestli vynaložené peníze, nešlo využít lépe. Možná u nás ale není vlastně co vysvětlovat, protože zde antidiskriminační legislativa nebyla přijata. Či snad u nás žádná diskriminace neexistuje a my se můžeme celé problematice smát a společně si zazpívat a zahrát zábavné hry? A nebo je to všechno trochu jinak?
Autorka: Markéta Kadlecová, o.s.Fórum 50%, 13. 10. 2006
