V rozhovoru s Na čem aktuálně pracujete? Co Vás jako krajskou radní v těchto dnech zaměstnává?
Jako členka rady Pardubického kraje a náměstkyně hejtmana se musím do jisté míry zabývat všemi oblastmi, které do působnosti rady spadají a o kterých v radě rozhodujeme. Konkrétně pak mám ve své působnosti oblast školství, sportu a volnočasových aktivit, které se samozřejmě věnuji intenzivně. Pokud se ptáte, co mě zaměstnává v těchto dnech, pak vedle takzvané „operativy“(která je mj. poměrně náročná, neboť Pardubický kraj je zřizovatelem 116 převážně středních škol, ale také dětských domovů, ZUŠek a domů dětí a mládeže) jsem se zabývala přípravou podkladů pro novelu školského zákona a úpravu školské legislativy v těch částech, které se v praxi ukázaly jako málo funkční, nadbytečné, zatěžující ne jen administrativně, ale i finančně. Je to například počet podávání přihlášek ke studiu na střední školy, vyjmutí přijímacího řízení z režimu správního řádu, financování sportovních gymnázií, financování asistentů pedagoga pro handicapované žáky atd. Intenzivně pracujeme na evropských projektech, konkrétně Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost,kde jsou kraje zprostředkujícím orgánem a v té souvislosti na vypsání prvních výzev. Nově jsem připravovala a již vyhlásila dvě soutěže Partnerství roku zaměřené na vyhodnocení, ocenění a propagaci spolupráce podniků, firem a dalších institucí se středními školami v našem kraji a Program podpory talentovaných žáků, ve kterém vyhlásíme a oceníme ne jen talentované žáky, ale také školy a konkrétní pedagogy a odborníky, kteří se na výsledcích žáků a studentů podílejí.
V čem se Vám líbí politická práce na krajské úrovni?
Politickou práci já vnímám velice věcně a pragmaticky. A především jako službu občanům. V tomto kraji žiji a vnímám každodenní život, potřeby, problémy. Zkušenosti se pak snažím přenášet do rozhodování. Dá se tedy říci, že v tomto smyslu se mi práce na krajské úrovni líbí.
Vnímáte nějak to, že jste v Radě jako žena v drtivé menšině? Máte pocit, že ženy to v politice mají jednodušší/složitější?
Nevím, jestli tuto otázku chápu přesně tak, jak je míněna. Do politiky jsem vstoupila v roce 1990. Co se týká čísel, tak početně jsem ve funkci starostky, členky Rady Pardubického kraje i nyní náměstkyně hejtmana byla vždy, jako žena v menšině. Nikdy jsem se však nesetkala s tím, že bych měla problém se někam prosadit proto, že jsem žena, či že by můj názor či návrh nebyl přijat proto, že jsem "žena v menšině". Osobně si myslím, že politická práce je pro ženy složitější a náročnější ze dvou důvodů. Jednak je to práce velmi náročná na čas, což je skutečně velký problém zvláště když jsou v rodině malé děti. My ženy to bereme někdy až nadbytečně, jako by hlavní zodpovědnost za rodinu, chod domácnosti i všechno další bylo jen na nás. Je to asi trochu náš problém. Možná jsme příliš úzkostlivé a s takovým postojem je to skutečně vyčerpávající. S tím trochu souvisí i ten druhý důvod, proč si myslím, že to mají ženy složitější. Z vlastní zkušenosti vím, že se mi příliš nedaří tzv. pracovní problémy nechávat v práci. Když jedu pozdě večer z jednání a je nějaký problém, což bývá dost často, málokdy dokážu jeho řešení odložit na ráno, na druhý den a alespoň večer na chvíli vypnout a neřešit to. Myslím, že tohle muži dokáží lépe. Umí dle mého názoru i lépe relaxovat.
Jaký je Váš názor na pozitivní akce, které by měly ženám vstup do politiky usnadnit? Máte nějakou osobní zkušenost, na které svůj názor zakládáte?
Nevím jaké pozitivní akce. Myslím, že vše je na ženě samotné.
Jaký je Váš názor na kvóty?
Já osobně se jakýchkoliv kvót děsím. Nejsem jejich příznivec a mám pocit, že stanovení kvót na počet žen kdekoliv, ženy uráží. Jistě máme na to prosadit se jako ženy. Žensky, v tom dobrém a pravém slova smyslu. Avšak stejně důležité je vždy zůstat ženami.
Kandidujete v podzimních volbách?
Ano, také v podzimních volbách se budu ucházet o důvěru a hlasy voličů. Vysvětlení možná trochu souvisí s mým původním povoláním. Už kdysi dávno, když jsem si vybírala studijní obor dětská sestra, jsem chtěla pomáhat, v tomto případě dětem a nemocným dětem. A jak se to nyní snoubí s politikou? Pravda, do politiky jsem nevstupovala nijak plánovitě. Byl to nějaký vývoj po listopadu 1989, kdy jsem byla zvolena do městského zastupitelstva. Ale i tuto "práci" jsem vnímala a vnímám jako službu. Službu občanům. A tu službu chci také nabídnout. Například v úsilí, aby veřejná správa byla jasná, srozumitelná a jednoduchá, aby lidem sloužila, ne je zatěžovala. Mým cílem je umět hledat pomoc jak lidem z města, tak i z té nejmenší vesničky. Chtěla bych napomáhat zdravému rozvoji celého kraje.
Rozhovor byl podpořen Nadací Open Society Fund Praha v rámci programu Společnost, muži a ženy z aspektu gender.
Jako členka rady Pardubického kraje a náměstkyně hejtmana se musím do jisté míry zabývat všemi oblastmi, které do působnosti rady spadají a o kterých v radě rozhodujeme. Konkrétně pak mám ve své působnosti oblast školství, sportu a volnočasových aktivit, které se samozřejmě věnuji intenzivně. Pokud se ptáte, co mě zaměstnává v těchto dnech, pak vedle takzvané „operativy“(která je mj. poměrně náročná, neboť Pardubický kraj je zřizovatelem 116 převážně středních škol, ale také dětských domovů, ZUŠek a domů dětí a mládeže) jsem se zabývala přípravou podkladů pro novelu školského zákona a úpravu školské legislativy v těch částech, které se v praxi ukázaly jako málo funkční, nadbytečné, zatěžující ne jen administrativně, ale i finančně. Je to například počet podávání přihlášek ke studiu na střední školy, vyjmutí přijímacího řízení z režimu správního řádu, financování sportovních gymnázií, financování asistentů pedagoga pro handicapované žáky atd. Intenzivně pracujeme na evropských projektech, konkrétně Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost,kde jsou kraje zprostředkujícím orgánem a v té souvislosti na vypsání prvních výzev. Nově jsem připravovala a již vyhlásila dvě soutěže Partnerství roku zaměřené na vyhodnocení, ocenění a propagaci spolupráce podniků, firem a dalších institucí se středními školami v našem kraji a Program podpory talentovaných žáků, ve kterém vyhlásíme a oceníme ne jen talentované žáky, ale také školy a konkrétní pedagogy a odborníky, kteří se na výsledcích žáků a studentů podílejí.
V čem se Vám líbí politická práce na krajské úrovni?
Politickou práci já vnímám velice věcně a pragmaticky. A především jako službu občanům. V tomto kraji žiji a vnímám každodenní život, potřeby, problémy. Zkušenosti se pak snažím přenášet do rozhodování. Dá se tedy říci, že v tomto smyslu se mi práce na krajské úrovni líbí.
Vnímáte nějak to, že jste v Radě jako žena v drtivé menšině? Máte pocit, že ženy to v politice mají jednodušší/složitější?
Nevím, jestli tuto otázku chápu přesně tak, jak je míněna. Do politiky jsem vstoupila v roce 1990. Co se týká čísel, tak početně jsem ve funkci starostky, členky Rady Pardubického kraje i nyní náměstkyně hejtmana byla vždy, jako žena v menšině. Nikdy jsem se však nesetkala s tím, že bych měla problém se někam prosadit proto, že jsem žena, či že by můj názor či návrh nebyl přijat proto, že jsem "žena v menšině". Osobně si myslím, že politická práce je pro ženy složitější a náročnější ze dvou důvodů. Jednak je to práce velmi náročná na čas, což je skutečně velký problém zvláště když jsou v rodině malé děti. My ženy to bereme někdy až nadbytečně, jako by hlavní zodpovědnost za rodinu, chod domácnosti i všechno další bylo jen na nás. Je to asi trochu náš problém. Možná jsme příliš úzkostlivé a s takovým postojem je to skutečně vyčerpávající. S tím trochu souvisí i ten druhý důvod, proč si myslím, že to mají ženy složitější. Z vlastní zkušenosti vím, že se mi příliš nedaří tzv. pracovní problémy nechávat v práci. Když jedu pozdě večer z jednání a je nějaký problém, což bývá dost často, málokdy dokážu jeho řešení odložit na ráno, na druhý den a alespoň večer na chvíli vypnout a neřešit to. Myslím, že tohle muži dokáží lépe. Umí dle mého názoru i lépe relaxovat.
Jaký je Váš názor na pozitivní akce, které by měly ženám vstup do politiky usnadnit? Máte nějakou osobní zkušenost, na které svůj názor zakládáte?
Nevím jaké pozitivní akce. Myslím, že vše je na ženě samotné.
Jaký je Váš názor na kvóty?
Já osobně se jakýchkoliv kvót děsím. Nejsem jejich příznivec a mám pocit, že stanovení kvót na počet žen kdekoliv, ženy uráží. Jistě máme na to prosadit se jako ženy. Žensky, v tom dobrém a pravém slova smyslu. Avšak stejně důležité je vždy zůstat ženami.
Kandidujete v podzimních volbách?
Ano, také v podzimních volbách se budu ucházet o důvěru a hlasy voličů. Vysvětlení možná trochu souvisí s mým původním povoláním. Už kdysi dávno, když jsem si vybírala studijní obor dětská sestra, jsem chtěla pomáhat, v tomto případě dětem a nemocným dětem. A jak se to nyní snoubí s politikou? Pravda, do politiky jsem nevstupovala nijak plánovitě. Byl to nějaký vývoj po listopadu 1989, kdy jsem byla zvolena do městského zastupitelstva. Ale i tuto "práci" jsem vnímala a vnímám jako službu. Službu občanům. A tu službu chci také nabídnout. Například v úsilí, aby veřejná správa byla jasná, srozumitelná a jednoduchá, aby lidem sloužila, ne je zatěžovala. Mým cílem je umět hledat pomoc jak lidem z města, tak i z té nejmenší vesničky. Chtěla bych napomáhat zdravému rozvoji celého kraje.
Rozhovor byl podpořen Nadací Open Society Fund Praha v rámci programu Společnost, muži a ženy z aspektu gender.
