Dana Kuchtová rezignovala na post ministryně školství, ve vládě tak zůstávají už jen dvě ženy. Česká politika tak potvrdila to, co se o ní traduje už dlouho - ženám se v ní prostě nedaří. Na příkladu dnes už bývalé ministryně navíc můžeme doložit, jak odlišně ženy a muži řeší krizové situace.
Vzpomeňme na poměrně nedávnou kauzu, v níž jako hlavní postava figuroval vicepremiér Jiří Čunek. Z útoků na svou osobu si dělal spíše legraci, výzvy politiků a političek k odstoupení nebral vážně. Na postu se nakonec dokázal udržet, a to zejména proto, že nepřiznal svou chybu. A právě v tom je největší rozdíl mezi politiky a političkami. Nejedna žena už nevydržela tlak, který byl na ni vyvinut, ať už v souvislosti s pracovní chybou či zákulisními šachy.
Z toho vyplývá, že zatímco muži se na významných postech drží zuby nehty, ženy pod tíhou argumentů a faktů většinou dobrovolně rezignují. Na místo toho, aby veřejnost, média i politici (a samozřejmě i političky) ocenili, že ženy se za práci, kterou vykonávají, cítí odpovědny a tudíž jsou schopny nést za ni následky, často na ně útočí a kritizují je dvakrát tolik co muže.
To Jiří Čunek měl podporu širokého politického spektra, včetně premiéra. V případě Dany Kuchtové už ale taková úměra neplatila. Podpory se jí totiž nedostalo ani od vedení mateřské strany - útok předsedy zelených Martina Bursíka byl navíc mnohem ostřejší, než kritika samotného premiéra. Navíc se potvrdila další známá pravda: často jsou to ženy, které rozpoutají ostrou kritickou kampaň namířenou proti jiné ženě. Pokud ale ženy necítí podporu od zástupkyň svého pohlaví, jen stěží ji mohou očekávat od mužů.
Nahradí Danu Kuchtovou v úřadu další žena? Těžko. Její „neúspěch“ se teď bude přetřásat pokaždé, když se dostane na téma nízkého zastoupení žen v politice ...
Klára Zelenková, Fórum 50 %, 26.9.2007