Odešla, protože strana odmítla dát do svého programu otázku zavedení občanských sňatků pro homosexuály. Je totiž přesvědčená o tom, že faerská společnost je plně zralá takové sňatky akceptovat. A sama se otevřeně hlásí ke své lesbické orientaci. Ostrovy zatím nikdy neměly politika, který by se veřejně „přiznal“ k homosexualitě.
Neudělala to svého času ani bývalá ministryně kultury, Annlis Bjarkhammer, s kterou Sonja Jogvansdottir žije už několik let. Možná proto, že faerská politická scéna dosud k lesbám a gayům nebyla úplně vstřícná. Parlament, který se jmenuje Lagtinget a sídlí v hlavním městě Thorshavnu, jim ještě v loňském roce odmítl dovolit občanské sňatky. Ty jsou povolené v celé Skandinávii.
Hlasy pro lesbu dávají naději
Sonja ovšem věří, že se to brzy změní k lepšímu – nadějí vidí především ve vlastním zvolení. To chápe, stejně jako její přívrženci, jako důkaz markantní změny veřejného mínění.
„Přístup lidí se v poslední době velmi změnil. Být homosexuálem už není tabu. Stali jsme se integrovanou části faerské společnosti a většina lidí je k nám naprosto tolerantní. Samozřejmě existují výjimky, ale také ještě nejsme úplně v cíli. Chybí nám právo být oddáni jako ostatní občané a to musíme změnit“, říká Sonja a věří, že takové sňatky brzy budou realitou. V novém parlamentu je totiž většina podporuje, takže hlasování o této otázce bude podle Sonji víceméně formální záležitost.
Homosexualita jako taková přestala být trestná v Dánsku už v roce 1933. Faerské ostrovy jsou součástí Dánského království, ale mají částečnou samosprávu a vlastní parlament a vládu. Ve vládě je mimochodem stejný počet žen a mužů.
V rove 2003 byla založena první faerská organizace pro homosexuály, v roce 2005 se poprvé konala Gay Pride-Parade v Thorshavnu a o rok později byl přijat zákon, který zakazuje diskriminaci sexuálních menšin kvůli jejich pohlaví.
V části obyvatelstva, které čítá asi 50 000 osob, ale přesto přežívají názory, že homosexualita je v rozporu s učením Bible a je to vlastně choroba, která by se měla léčit. Takovéto postoje přežívají hlavně v chudších a méně vzdělaných vrstvách obyvatelstva.
Nová fáze boje za práva žen
Kromě boje za práva homosexuálů je hlavní oblastí zájmu Sonji Jogvansdottir sociálně a ekonomicky slabá část obyvatelstva. Už roky se jejich problémy zabývá a je ráda, že teď jako členka parlamentu bude mít více možností něco změnit k lepšímu. Jako své hlavní cíle definuje potlačování rostoucí sociální nerovnosti v čele faerské společnosti a zlepšení situace chudých žen, zvláště matek-samoživitelek.
„Musíme zahájit novou fázi boje za všechna práva žen. Poslední roky jsme se hlavně věnovali problematice genderového vyrovnání, tady zastoupení žen v politice, v řídících orgánech firem a na jiných vedoucích postech, což bylo velmi důležité. Ale „zapomínali“ jsme ty sociálně nejslabší ženy, ty, které se samy starají o děti, bydlí v drahých bytech a mají nízké příjmy, protože často pracují jen na půl úvazku“, říká politička v rozhovoru s Kvinfo, známým dánským centrem pro bádání v oblasti genderové problematiky.
Ženy jsou chudší než muži
Sonja Jogvansdottir nachází ve svých snahách silnou podporu u své partnerky Annlis Bjarkhammar, která byla ministryní kultury v období 2002-2003 a která před pěti lety začala organizovat peněžní sbírky pro ty nejméně majetné. Peníze se potom rozdělují chudým rodinám jako příspěvek k Vánocům.
Podle faerského statistického úřadu žije 11,5 procenta žen na ostrovech pod úrovní chudoby, zatímco u mužů to je 9,1 procent. Definice chudoby je tatáž, jakou používá EU – zahrnuje osoby, jejichž příjem je nižší než 60 procent průměrného příjmu v zemi.
Na otázku, zda rozdíl mezi postavením žen a mužů se dá nazvat velkým, politička říká: „Ano, je velký. Náš pracovní trh stále ještě funguje tak, že příjmy žen se v mnoha případech chápou jen jako přídavek k platu mužů. Tradiční ženská povolání např. ve zdravotnictví jsou stále ještě hůře placená než tradiční mužské práce a mnoho pracovních míst pro ženy je normováno jako částečný úvazek“.
„Faerské ostrovy nutně potřebuji provést sociální reformy podobné těm, které zavedlo Dánsko – jsou to především příspěvky na bydlení a právo lidí s nízkými příjmy dostat dekret na levný být. Chudé rodiny by také měly dostávat zvláštní přídavky na děti“, říká Sonja a zdůrazňuje, že jedním z jejích hlavních cílů v politické práci je zajistit ženám právo svobodné volby práce.
„Ženy by měly mít možnost samy se rozhodovat, jak moc nebo málo chtějí pracovat. Zatím tu možnost nemají, protože míst s plným úvazkem je příliš málo. Dokonce i ve státní správě, která by měla jít příkladem, je většina poštu pro ženy na částečný úvazek“, říká energická politička, která dříve pracovala jako novinářka, působila ve vedení faerské odborové organizace, byla aktivní v Amnesty International i v první organizaci faerských homosexuálů, Fridarbogin, u jejíhož zrodu před dvanácti lety jako spoluzakladatelka stála.
O autorce Daně Schmidt
Články o inspiraci ze Skandinávie pro Vás připravuje novinářka Dana Schmidt. Narodila se v roce 1943 v Praze. Vystudovala FF UK (obor germanistika a bohemistika), v roce 1967 se po sňatku s dánským občanem odstěhovala do Dánska, kde několik let učila češtinu na katedře slavistiky místní univerzity v Aarhusu. Později vystudovala novinařinu na Vysoké škole žurnalistiky (Danmarks Journalisthøjskole). Po většinu své novinářské kariéry pracovala v prestižních novinách Politiken - jednom z hlavních deníků Dánska a Skandinávie vůbec. Po odchodu do důchodu žije v Praze, několik měsíců v roce však tráví v Dánsku se svým synem a vnoučaty. Dodnes se příležitostně věnuje psaní článků.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
