Ačkoli kvóty na cokoli jsou u nás prezentovány jako čiré zlo, existuje řada dobrých důvodů, proč by je vláda měla přijmout. Návrh reaguje na současné zastoupení žen v české politice, které je velmi nízké (průměrně 20 %). V mezinárodním srovnání řadí Českou republiku na 69. místo mezi Bangladéš a Saúdskou Arábii.
Novela zpracovaná Ministerstvem vnitra proto navrhuje závazné minimálně 40% zastoupení žen nebo mužů na kandidátních listinách ve volbách do Poslanecké sněmovny a krajských zastupitelstev. Zároveň musí být v první trojici kandidátky zastoupen alespoň jeden muž či alespoň jedna žena. Politickým stranám, které pravidlo nedodrží, bude v případě úspěchu ve volbách o třetinu snížen státní příspěvek za získaný mandát.
Přijetí novely je jednoznačně krokem správným směrem. Bez tohoto či podobného opatření by se totiž ženy spravedlivé reprezentace dočkaly až zhruba za dalších 100 let. Veřejnost si přitom vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice přeje - 82 % lidí považuje za důležité, aby se ženy podílely na řešení aktuálních společenských problémů. Přes 62 % se domnívá, že je potřeba vstup žen do politiky aktivně podporovat.
V české kotlině máme také zajímavý zvyk sáhodlouze diskutovat o opatřeních, která v jiných zemích již dávno zavedli. A než bychom se podívali, jak fungují či nefungují, začínáme diskuzi od nuly a opakujeme stejné argumenty, které jinde už praxe vyvrátila. A tak stejně jako v diskuzi o „protikuřáckém zákonu“ neustále slýcháme, jak restauracím klesnou tržby a přijdou o klientelu (ačkoli se tak nikde nestalo a klientela se maximálně obměnila), v diskuzi o kvótách zase dokola posloucháme, jak se díky nim do politiky dostanou neschopné ženy, které politiku ani dělat nechtějí.
Takže pro pořádek. Kvóty na kandidátní listiny nejsou žádný „český vynález“, ale vyzkoušený nástroj, který spolehlivě funguje v celé řadě zemí. Tzv. „legislativní kvóty“, které odpovídají českému návrhu, se uplatňují ve více než 70 zemích světa např. ve Francii, Belgii, Polsku, Slovinsku či Španělsku.
Že se díky nim prosadí „neschopné a nekvalifikované“ ženy je absurdní, obzvlášť zaznívá-li tento argument z úst některých stávajících politiků. Při pohledu na naši politickou reprezentaci si dovolím pochybovat, že současný systém zaručuje výběr těch skutečně nejlepších. Podíváme-li se právě na ty země, které kvóty již zavedly, vidíme, že žádná invaze neschopných žen se nekonala. Díky nim se ale ženy staly samozřejmou součástí politiky a prosazují se i do nejvyšších funkcí v čele státu.
Odpůrci a odpůrkyně kvót také namítají, že zavedení kvót je v rozporu se svobodnou volbou voličů (podobnost s argumentací odpůrců regulace kouření opět čistě náhodná). Je důležité si uvědomit, že svobodnou volbu nemají voliči a voličky ani dnes, vždy mohu vybírat pouze z těch lidí, které jim na kandidátce nabídne ta která strana. Navíc zůstává zachován systém preferenčních hlasů, podpořit konkrétního kandidáta či kandidátku tak bude i nadále možné.
A na závěr ještě jedna dobrá zpráva. Pokud strany dostatek žen neseženou nebo se rozhodnou pravidlo záměrně nerespektovat, z voleb vyloučeny nebudou. Pouze se jim o třetinu sníží příspěvek za získané mandáty. Přinejhorším tak stát alespoň ušetří.
Článek byl původně publikován 24. 6. 2015 na Dialogu HN pod názvem Kvóty na kandidátky? Rozhodně ano! Přinejhorším aspoň ušetříme.
Článek vznikl v rámci projektu Ženy a muži v rovnováze. Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
