„Svátek matek“ se v určitých obměnách slaví v mnoha zemích a napříč náboženstvími. U nás vychází z amerického vzoru a připadá na druhou květnovou neděli. Některé rodiny následují tradici anglickou, kdy tzv. „Mateřská neděle“ připadala na čtvrtou postní neděli před Velikonocemi. Služebnictvo se tehdy vracelo do svých rodných vesnic, aby mohlo trávit čas se svými matkami (původně aby se mohlo vrátit do „rodného kostela“ do náruče „matky církve“).
„Den matek“ v moderním pojetí do českých zemí přinesla Alice Masaryková, dcera Tomáše Garrigue Masaryka a Charlotte Gariggue Masaryk. Jak již bylo řečeno, vyšla z tradice americké – a to z prostého důvodu, že její matka Charlotte byla Američanka. Slavit se u nás začal v roce 1923.
S myšlenkou ustavit oficiální „Den matek“ přišla jako první americká básnířka, feministka, sufražetka a sociální aktivistka Julia Ward Howe, sama matka šesti dětí. Tato velice aktivní a zajímavá žena se angažovala mnoha směry – nejprve jako členka abolicionistického hnutí usilovala o zrušení otroctví, později se zaměřila na práva žen, včetně boje za volební právo, a na mírové hnutí.
V jejím „Prohlášení ke dni matek“ (Mother´s Day Proclamation) vyzývala všechny matky po celém světě, aby se sjednotily a usilovaly o mír. Toto prohlášení z roku 1870 bylo reakcí na americkou občanskou válku a prusko-francouzskou válku a bylo úzce spjato s jejím přesvědčením, že ženy jsou spoluodpovědné za směřování společnosti i na politické úrovni. V roce 1872 pak navrhla, aby „Den matek za mír“ připadal na 2. června a slavil se každý rok. S touto snahou však bohužel neuspěla.
V podobě, v jaké jej známe dnes, „Den matek“ prosadila jiná žena – Anna Jarvis, která tímto způsobem chtěla uctít památku své matky – Ann Reeves Jarvis. Ta byla aktivní členkou místní komunity, angažovala se v mírovém hnutí během občanské války a mimo jiné ošetřovala vojáky obou znepřátelených stran. Byla také zakladatelkou spolků „Mothers’ Day Work Clubs“, které se zabývaly zlepšováním hygieny a veřejného zdraví a oblíbenou řečnicí, která přednášela jak o zdraví, tak o literatuře či biblických tématech.
Po smrti Ann Reeves Jarvis v roce 1906 přišla její dcera Anna Jarvis s myšlenkou, aby se „Svátek matek“ slavil každoročně a mezinárodně na památku její matky i všech matek, které jsou podle ní těmi, kdo „pro nás udělal více, než kdokoli jiný na celém světě“. Uspořádala nejprve zádušní mši za všechny matky v kostele, kde její matka přednášela, a postupně se na základě její kampaně oslavy „Dne matek“ šířily celými Spojenými státy. V roce 1908 podala návrh, aby byl uznán jako oficiální svátek, ze strany Kongresu však sklidila posměch a mimo jiné padl i komentář, že to už by rovnou měl být slaven i „Den tchýní“. Později však s návrhem uspěla a roku 1914 prezident Woodrow Wilson uznal druhou květnovou neděli za národní svátek na počest matek. Z USA se pak šířil do celého světa.
Symbolem poděkování matkám se stala květina – bílý karafiát. V tento den také matky nepracovaly, nevařily, neuklízely a vše potřebné obstarávali muži s dětmi. Této krásné tradice se budu letos držet i já – a to nejen na Den matek.
Poznámka pod čarou – svůj „Den otců“ mají v současné době i muži. Slaví se třetí červnovou neděli a jeho zakladatelkou je – jak jinak J - další žena. O tom ale zase někdy jindy.
Článek byl publikován na blogu Jany Smiggels Kavkové na Dialogu HN.
