Na jaké úrovni a jak dlouho politicky pracujete?
Jsem, kromě přestávky, kdy jsem byla na roční pracovní stáži v Nizozemí a v Indii, stále členkou Oblastní rady. Do mé cesty do zahraničí jsem byla předsedkyní Místního sdružení a dnes jsem po návratu místopředsedkyní. Jsem také delegátem Regionálního sněmu. Před 4 lety jsem si jako debutant vyzkoušela kandidaturu do voleb do Evropského parlamentu a i díky tehdejším vysokým preferencím bych svou kandidaturu ráda v r. 2009 zopakovala. A tentokrát jsem připravena udělat vše, aby mé několikaleté úsilí bylo korunováno úspěchem a to v podobě postu poslance za ČR v Evropském parlamentu.
Co Vás na politické práci baví?
Každý máme nějakou vášeň a u mě je to prostě vášeň pro politiku. Kdosi řekl, že každý člověk je člověkem politickým, ať už se mu to líbí nebo ne. Když chlapi sedí v restauraci u piva, tak i když začínají třeba fotbalem, nakonec stejně skončí u politiky. A mě už prostě přestalo bavit jen slepě přihlížet s rukama založenýma v klíně a pocítila jsem touhu aktivně se podílet a ne jen kritizovat. Zkusit sama vlastními silami něco změnit . Pokud se mi skutečně něco nelíbí, tak se alespoň pokusit.
Politika byla, je a bude o práci. Je to nelehká práce pro ostatní, pro lidi, pro voliče, pro spoluobčany. A tak je jí třeba hlavně chápat.
Co považujete za své největší úspěchy v politické práci? Jaká práce za Vámi stojí?
Za úspěch po pravdě považuji již to,že jsem se nenechala odradit ať už v široké rodině, tak kolegy ze strany od oblastní úrovně počínaje. Všichni mi neustále předhazovali (a někteří to činí do dnes) mé z pohledu politiky "nedostatky" - "jsi žena, to neustojíš" (dnes k tomu přidávají - "máš malé dítě"), "jsi z venkova", šanci mají hlavně ti z velkých měst, za kterými stojí spousta dobrých kontaktů, "je Ti teprve 33, to jsi ještě na politiku moc mladá..." atd. Nedivím se ani, že po takovém (možná neúmyslném) tlaku mnohé ženy ztrácí chuť na politice se podílet.
Přesto jsem se již od začátku (tedy od r.1998) snažila a neustále snažím aktivně se podílet na všech kampaních, které právě probíhají. Ať už se jedná o rozmluvy s lidmi (ve školách, na náměstích, v domovech důchodců) o aktuálních problémech a jejich řešení, přes roznášení letáků,l epení plakátů až po účast na velkých mítincích. V současné době pracuji jako parlamentní tajemnice ministra a poslance Mgr. P. Gandaloviče. Takže by se dalo říci, že mé aktivity začínají na lokálních a oblastních úrovních a přes regionální akce ODS se podílím a účastním života i v nejvyšších patrech politiky, tzn. má práce v Parlamentu ČR a na Ministerstvu zemědělství.
Podle čeho jste si vybírala politickou stranu, ve které jste politicky aktivní?
Tenkrát, před 11 lety mi v mém rozhodnutí pomohl vliv a názory mých rodičů, kteří jsou pravicově laděni a de facto i celá naše (má i mých sourozenců) výchova probíhala v liberálním duchu. Samozřejmě jsem vysoce hodnotila i program této konzervativní strany a v neposlední řadě to byla postava Václava Klause, který je dle mého v ODS nenahraditelným.
Máte nějaký svůj politický sen?
V současné době to jsou hlavně 2 věci, jednak v obecné rovině si přeji, aby naše vláda byla stále tak úspěšná a při předsednictví Radě Evropy v nadcházejícím půlroce ukázala, že EU může být na ČR skutečně pyšná. A můj velký osobní sen, který myslím teď již i se svou rodinou žijeme je, projít úspěšně v primárkách a následných červnových volbách do EP a stát se ve 34 letech europoslankyní!
Máte nějaký svůj politický vzor?
Nedá se říci, že bych měla nějaký politický idol, jehož fotografie v životní či dokonce nadživotní velikosti by zdobily mou pracovnu a jež bych slepě následovala ve všem konání. Ale je zde pár osobností, jejichž práce, politický vliv a chování na mě udělaly takový dojem, že si jich neskutečně vážím a určitě ovlivnili i mé rozhodování zda v politice zůstat a jak dál se ubírat. Jde hlavně a především o pana prezidenta Václava Klause, jehož rukopis si ponese ODS na dlouhá léta a já v to i pevně doufám. Dále pak současný předseda Mirek Topolánek, muž činu, jehož ODS dostala jako dar z nebe v pravý okamžik. Z velkých ženských jmen pak bych ráda jmenovala Margaret Thatcherovou velkou bojovnici na ostrovech. Naší krajanku, na kterou jsem velmi pyšná - Madeleine Albrightovou a v neposlední řadě pak jedinou ženu v dějinách, která kdy od pracovního stolu svrhla diktátora - Condoleezzu Riceovou.
Co si myslíte o situaci žen v české politice, popř. o tom, jak by se měla řešit?
Ženy neměly a nemají v politice na růžích ustláno. A nejedná se jen o Českou republiku, ale všeobecně to tak platí. Ovšem u většiny "starých" států Evropské unie se to začíná krůček po krůčku zlepšovat. U nás musím z vlastní zkušenosti říci, že to jde jen velmi ztuha. I přesto se však nedomnívám, že moudrým řešením jsou nějaké kvóty. Když prostě v tom určitém okrese, regionu ženy nechtějí do politiky, tak je nemá cenu nutit za cenu naplnění nějakých daných limitů. Na druhou stranu je však potřeba neustále propagovat a ukazovat ty ženy, které chtějí a mají ambice v politice aktivně působit.
Čeká nás všechny ještě hodně práce, ale je to výzva, tak ukažme těm mužům, že ženský prvek (logické myšlení, intuice, schopnost kombinovat... atd.) je v politice potřebný a hlavně NEPOSTRADATELNÝ!!
Co je podle Vás politika?
Politika především je věda jako každá jiná. Je neopakovatelná a nepředvídatelná. A v tom je její krása. Politika není ani bílá ani černá, je barevná. Přináší neustále nové a nově věci a na ty je třeba reagovat a žít je. Politika není ani špatná ani dobrá. Je to jen obraz nás všech a my jí ve všech těch barvách, se všemi plusy a mínusy musíme brát a respektovat.
Rozhovor vznikl v rámci soutěže Nadějná politička do 35 let za podpory Slovak-Czech Women´s Fund.