Annette Lawson byla po dvě období viceprezidentkou Evropské ženské lobby, což je zastřešující instituce, která sdružuje více než 4 000 neziskových ženských organizací z celé Evropy. Je doktorkou sociologie a feministickou aktivistkou a teoretičkou. Momentálně rovněž předsedá Expertní genderové skupině zaměřené na obchod, která je součástí britského ministerstva průmyslu a obchodu. Působila v britských i mezinárodních organizacích, zaměřených na rovné příležitosti žen a mužů, jak např. v Komisi pro rovné postavení žen při OSN v New Yorku. V listopadu vystoupila na konferenci občanského sdružení Fórum 50% v Poslanecké sněmovně pro zákonodárkyně a zákonodárce.
Vy jste byla po dvě období viceprezidentkou EWL. Mohla byste nám říct, co vlastně dělá viceprezidentka EWL?
Nejdřív bych chtěla říci, že žádná z volených pozic v EWL, tedy žádná tzv. výkonná pozice, není zaměstnanecká pozice. Všechny jsou dobrovolné. To znamená, že když někdo vykonává nějakou z těchto pozic, tak není přímo v Bruselu. Takže já jsem například zůstala v Londýně. Prezidentka je ze Švédska, dvě viceprezidentky z Francie a Litvy, další členky jsou z Finska, Německa, Irska a UK. A všechny pokračují ve svých normálních životech ve svých organizacích. Ale máme odpovědnost za výkonnou moc a jsme politické vůdkyně EWL. Velká část komunikace probíhá emailem, pravidelně se také setkáváme buď na telefonických konferencích nebo osobně. Máme program, na kterém je koordinace toho, na čem Lobby pracuje, prezentace zaměstnankyň o kampaních, které vedeme, a dále přijímáme stanoviska o různých oblastech. Já jsem například vedla práci na materiálech o náboženství a ženských právech. Máme také odpovědnost za naše zaměstnankyně, protože jsme vlastně zaměstnavatelky, i když je vlastně neplatíme, tak musíme zajistit, aby tým pracoval dobře, aby měli zaměstnankyně dobré smlouvy, musíme je oceňovat a hlavně generální tajemnici. Také musí myslet na vnitřní strukturu, jestli máme dobré stanovy, jestli pracujeme tou nejlepší cestou na úrovni participační demokracii, jestli to vyhovuje všem našim členům a dostávají od nás vše, co potřebují.. V době, když jsem byla viceprezidentkou, jsme pracovaly na zhodnocení práce EWL, které vyústilo na valném shromáždění, kde se ho v diskuzních skupinkách zúčastnily i jednotlivé členky. Nová exekutiva bude vykonávat to, k čemu se dospělo. Další úkol viceprezidentky EWL je reprezentace, tedy to, co dělám tady. Cestování, mluvení s lidmi, prezentace práce EWL , setkávání s členskými organizacemi a jejich členy, vysvětlování toho, za co Lobby lobbuje, což je třeba obchodování se ženami. V této oblasti jsme v poslední době udělaly velký kus práce.
A co myslíte, že patří momentálně mezi nejdůležitější aktivity EWL?
Diplomatická odpověď je, že to je vykonávání agendy, která byla schválena na valném shromáždění, což je naše smlouva. Informace o tom lze najít na našich webových stránkách. Myslím, že momentálně, je nejdůležitější práce na implementaci Plánu pro dosažení rovného postavení žen a mužů (Roadmap) Evropské komise. My máme co říci o všech oblastech v Plánu, což jsou např. násilí na ženách, ženy v rozhodovacích pozicích, ekonomická a sociální situace, mainstreaming, řízení, to jsou všechno oblasti, kterými se zabýváme a které byly i v našem Plánu. My teď usilujeme o to, aby v každé oblasti byla přijata mnohem silnější opatření. Sice to není v Plánu napsané, ale to neznamená, že za to přestaneme lobbovat. Musíme zajistit, že to, co Evropská komise dělá, dělá dobře. A co nejsilněji. Musíme opravdu tlačit.
A myslím, že pracovat v oblasti domácího násilí je vždycky zásadní. Je to jedna z našich misí. Nikdy nesmíme přestat myslet na to, jak omezit a vymazat násilí páchané na ženách. Včetně toho, že pozice EWL je taková, že prostituce je forma násilí páchaného na ženách. Podle nás se jedná o kontinuum. Mezi násilí patří všechno včetně vraždy, go-go tanečnic a striptýzu. Pro nás je to kontinuum, kam patří i pornografie. Všechno tohle znemožňuje dosažení rovnosti mezi ženami a muži.
A myslíte, že Evropská unie bere EWL jako rovného partnera?
Ne, to samozřejmě ne. Myslím tím, že když například Evropská komise hovoří o sociálních partnerech, tak tím vůbec nemyslí organizace, ale pouze firmy a odbory a ne občanskou společnost, kam patří i EWL. Proto usilujeme o to, aby byla občanská společnost brána jako sociální partner. Minulý týden jsem například navštívila v Itálii konferenci Fórum občanské společnosti, kde byla i švédská komisařka Margot Wallström, které je feministka a je komisařkou pro komunikaci a viceprezidentkou Evropské komise. Ona byla pověřena, aby pracovala na vizi budoucí Evropy po odmítnutí Evropské ústavy. Na Evropské ústavě se podílela i EWL. My jsme usilovaly o to, aby se tam dostala genderová rovnost. Teď, po odmítnutí ústavy, je Evropská komise pesimistická a říkají, že EU je v krizi. Margot Wallström řekla, že je nutné nasadit tzv. plán D, což znamená Demokracie, Dialog a Debata a ideál je, že by se to mělo týkat i občanů. A to znamená nejen jednotlivců, jednotlivých mužů a žen, ale i asociací, neziskových organizací, nevládních organizací, kterým není teď v Komisi adekvátně nasloucháno. Je zde ještě nutné vykovat velký kus práce.
A mohla byste nám teď něco říci o Národní alianci ženských organizací ve Velké Británii, jenž je součástí Evropské ženské lobby a v jejímž čele jste stála?
Způsob, jakým pracujeme ve Velké Británii je velmi zajímavý. Protože Velká Británie je velmi rozdělená země, jedná se o Spojené království, takže musíme brát ohled na skutečnost, že součástí Velké Británie je Anglie, Skotsko, Wales a Severní Irsko, které jsou momentálně víc než kdy jindy rozdělené, protože mají vlastní parlamenty. Např. Wales je podle mého názoru momentálně jedinou zemí na světě, jejíž parlament má padesátiprocentní zastoupení žen. A důvodem je to, že za to ženy bojovaly. Občanská společnost o to absolutně bojovala. A museli bojovat hrozně tvrdě. Bojovali ze to hlavně lidé z levé části politického spektra, socialisté, odbory a lidé z průmyslu. A uspěli. Skotsko má něco mezi 35 - 40% žen v parlamentu. A tyhle regionální vlády jsou mnohem nakloněnější ženám než Westminster, kde jsou přijímány politiky pro celou Velkou Británii. Dalším problémem, se kterým se potýkáme, je různá úroveň politik v mnoha oblastech mezi jednotlivými zeměmi. Např. násilí na ženách je velmi problematické, protože Skotsko přijalo ucelenou strategii boje s násilím na ženách, zatímco Anglie ne. Skotský parlament to podpořil. My bychom ale rády v Anglii viděly národní strategii pro celou Velkou Británii. Je to proto velice obtížné, existují různé tenze. To se odráží v tom, jak jsme reprezentované. Národní aliance ženských organizací, v jejímž čele jsem stála, je pouze anglická. Pak existuje Evropská platforma žen Severního Irska, Welšská ženská evropská síť a Skotsko má Engender. A ty dostávají peníze od skotské vlády. Welšská koalice také dostává peníze od vlády. My od vlády nedostáváme ani penny. Stále proto řešíme problémy s penězi. Momentálně třeba nemáme žádné zaměstnankyně. My to děláme tak, že každá organizace je odpovědná za volbu nebo jmenování svých 2 členek, delegátky a její zástupkyně, a ty se stanou členkami Spojeného výboru žen Spojeného království, UKJCW, které je národní koordinací EWL. Já jsem byla v čele UKJCW. Teď je v čele Marsha Scott ze Skotska.
A jak funguje spolupráce mezi organizacemi?
Myslím, že způsob, jakým jsme to vyřešili, je velmi dobrý, vycházíme spolu velmi dobře. UKJCW nedělá samo žádné projekty nebo práci jako organizace, ale je to pouze rada 8 žen, které působí ve vztahu k EWL. Zabývají se politikami Lobby a tím, jak budou realizovány v jednotlivých regionech. Ale práci vykonávají jednotlivé organizace. Je to pouze na organizacích, co chtějí dělat ve Velké Británii. Někdo se může zaměřit na násilí na ženách, jiná organizace na ženy v rozhodovacích pozicích. Členky předsednictva UKJCW se většinou zaměřují pouze na lobbování u britské vlády. To jsem např. dělala já. Protože už dlouhou dobu žiji v Londýně, vybudovala jsem si hodně vztahů s ministry Labour party a jejími představiteli. Musím říct, že pak nebylo tak náročné lobbovat. Myslím, že teď, když je v čele Marsha ze Skotska z Edinburgu, to bude obtížnější. Nevím, jak to budou teď dělat.
UKJCW se rozhodla, že každá delegátka bude mít jednu ze čtyř pozic - členka Boardu EWL, její zástupkyně pro EWL, generální tajemnice UKJCW a svolavatelka schůzí UKJCW. To není příliš významná pozice, ale možná v budoucna by mohla být. Historicky totiž byla byla u zrodu EWL jedna žena z Velké Británie, která bojovala tvrdě za to, aby z každé země byly ve valném shromáždění čtyři delegátky, právě kvůli tomu, jak je uspořádána Velká Británie. To už bohužel neplatí. Změnil se statut a na valném shromáždění jsou pouze tři delegátky, protože to bylo příliš velké a vše bylo příliš nákladné. Proto jsme se teď rozhodly, že zaplatíme jedno místo pozorovatelky, aby se mohla zúčastnit i čtvrtá zástupkyně. A v tom se střídáme.
Proč myslíte, že je pro ženské organizace důležité, aby spolupracovaly? My se totiž setkáváme s tím, že některé organizace dávají přednost tomu, když hájí svoje zájmy samy?
My máme přesně ten samý problém. Např. organizace Bussiness and professional women je evropská organizace, která je jednou z evropských členek Lobby. Oni proto tvrdí, že nemusí být členskou organizací národní koordinace, protože lobbují stejně. Protože my nabízíme hlavně to, že organizace bude moci prostřednictvím EWL lobbovat na evropské úrovni. Já říkám, že pokud pracujete pouze na evropské úrovni, tak je to v pořádku, ale pokud organizace chce něco dosáhnout i na národní úrovni, je lepší spolupracovat i tady.
Problém je, že každá organizace musí něco zaplatit, aby se k nám připojila. Komplikací je i to, že u nás existuje další národní organizace, které se jmenuje Národní rada žen, která je plně financovaná vládou, i když je na vládě nezávislá. Je to poradní orgán vlády. Jeho role je radit vládě se vším, co se týká žen. Je to přímé spojení s vládou, protože se pravidelně setkávají s ministry. Aby se organizace stala členkou Národní rady žen, nemusí nic platit. Pokud jste tedy ženská organizace nebo i jednotlivá odbornice, stačí se pouze připojit. V národní radě žen je asi 400, jak říká vláda, partnerek. Zadarmo. Proto některé organizace říkají, že se nemusí připojit k NAWO, protože jsou v Národní radě žen a to je jejich spojení s vládou. Je to problematické. Rozdíl je ale v tom, že Národní rada žen není členská organizace, není to nezisková organizace a je to vlastně odborná organizace, který sídlí v budově vlády. Předsednictvo také není voleno, jsou, jak říkáme, veřejně jmenováni. To znamená, že každé místo musí být veřejně vyhlášeno a každý s dostatečnou kvalifikací se může přihlásit. Pak výběrová komise tří lidí, což je někdo nezávislý zvenčí, předsedkyně a někdo ze zaměstnanců, doporučí několik jmen ministrovi nebo ministryně a ten vybere. Není to politická pozice, ale daná kvalifikací. Je to velmi otevřené. Já jsem byla například komisařka v Národní radě žen i také jsem jí vedla. Radila jsem tedy ministrům v otázce žen. Systém jmenování tak, jak je nastaven, funguje asi posledních deset let. Existují tzv. Nolanova pravidla jmenování do veřejných funkcí, která to regulují. Komisař Nolan se o to zasadil, protože podle jeho názoru je nutné, aby existovala pravidla jmenování do veřejných funkcí, aby nedocházelo ke korupci, abychom byli transparentní a aby se dobře řídilo. Jedná se o etické principy.
Abych tedy odpověděla na vaší otázku, ženy spolu musí spolupracovat, protože dohromady máme více síly než jednotlivě. Ženy se mohou napříč politických spektrem shodnou na řešení velké řady problémů. I když je mnoho věcí, na čem se neshodneme - jsou věci, na které máme rozdílný názor. Jednou z nich je prostituce. My třeba nesouhlasíme s tím, že je to práce jako každá jiná, jak tvrdí Němky nebo Holanďanky. Tou další jsou z důvodu vyznání některých osob potraty. Já si osobně myslím, že feministka by si měla myslet, že ženy by měly mít děti, když se o ně mohou starat a když je chtějí. Musíme s tím být ale velmi opatrné. Například některé katolické ženy mohou mít odlišné názory. My to děláme tak, že když chceme vydat veřejné prohlášení, tak se s nimi nejdřív poradíme, jestli s ním souhlasí. Obecně vycházíme z toho, že naše členské organizace musí podporovat Pekingskou akční platformu a CEDAW. Jinak nemohou být členem NAWO.
A poslední otázka na závěr - co byste řekla ženským aktivistkám, které o sobě tvrdí, že nejsou feministky?
Je hodně věcí, které bych jim chtěla říct. Já jim vždycky nejdřív říkám, že jsem velmi hrdá, že jsem feministka. A jsem vždycky velmi smutná, když vidím nějakou ženu, která třeba i podporuje rovnost a pracuje v téhle oblasti, ale říká o sobě, že není feministka. Protože když to říká, tak odmítá naše dědictví, tak se obrací zády k těm ženám, které za ní bojovaly, aby vůbec mohla pracovat a říkat, co chce. Že tím odmítá jejich místo v dějinách. Říká tím, že je jí jedno, že ty ženy byly vězněné a zemřely, když bojovaly za její práva. Pro mě je velmi bolestivé toto odmítání našich předchůdkyň. A ženská historie se postupně ztrácí, takže musíme lidem stále připomínat, jaká je historie žen. 
Myslím, že bych řekla, že je důležité se hlásit k feminismu, protože stále musíme bojovat s těmi, kdo nás podceňují. A myslím, že když žena odmítá feminismus, tak přejímá všechny ty nesmysly z médií a ty věci, které lidé říkají o feminismu. Takové ty věci, že feministky jsou ty, které pálily podprsenky, jsou to lesby. Neříkám, že ženy nemají právo si vybrat svou orientaci, to v žádném případě, ale tohle je jeden z mýtů, který se traduje. Další je, že nosí všechny pohorky, nenávidí muže atd. Abych řekla pravdu, tak já nenávidím některé věci u mužů. Říká se, že bychom všichni měli být tolerantní, já jsem ale absolutně netolerantní k některým věcem. Nikdy se nesmířím s tím, že muži bijí ženy. Nikdy nebudu tolerantní k misogynii. Nebudu tolerovat to, že mě někdo zneviditelňuje. Myslím, že bychom neměly tolerovat všechno. Měly bychom se naučit poslouchat různé názory, ale nesmíme tolerovat všechno. Říkám, že každý může mít odlišný názor, to ale nikoho neopravňuje k tomu, aby hlásal nenávist nebo šířil násilí.
Děkujeme za rozhovor!
Autorka: Markéta Kadlecová, 15.11.2006, o.s. Fórum 50 %
