Obracíme-li se do historie, naše pozornost bývá upřena k osobnostem panovníků. Na ženy – královny se zapomíná. Přitom i ony byly schopnými vládkyněmi, které bojovaly po boku manželů, ale i samy vedly armády a účastnily se diplomatických misí.
Příkladem takové královny je Johana z Rožmitálu, manželka Jiřího z Poděbrad, moudrá a silná osobnost a manželova opora. Tato královna pocházela z českého prostředí a také jako jediná královna i z českého šlechtického rodu. Zemřela 12. listopadu 1475 - před 540 lety.
Manželka Jiřího z Poděbrad
Johana se narodila kolem roku 1430 do katolické rodiny. Chytrá a vzdělaná dívka byla na přání svého bratra Jaroslava Lva z Rožmitálu provdána za Jiřího z Poděbrad, který byl v této době ovdovělým správcem zemí Koruny české. Svatba se konala v roce 1450, když bylo Johaně 20 let. Jiří z Poděbrad po smrti své první ženy zůstal sám s několika dětmi. Potřeboval pro ně nejen matku, ale i schopnou ženu, která by ho mohla podporovat v diplomatických aktivitách. Takovou ženu našel v Johaně, která se stala rádkyní a pomocnou rukou v otázkách státních. A protože byl Jiří rozdílného vyznání (kališník, což v zemi plné katolíků nebyla velmi oblíbená církev), znamenala jeho svatba skvělý diplomatický tah. Svým katolickým protivníkům totiž dokázal, že je nakloněn rozumným dohodám, ze kterých by měly prospěch obě náboženské strany i České království. Byl to jeho první krok ve snaze o smíření obou nepřátelských táborů.
Když v roce 1457 zemřel Ladislav Pohrobek byli oba manželé nařčeni z vraždy a tohoto podezření se už nezbavili (moderní patologie však dokázala, že jeho smrt způsobila leukémie a ne jed, jak se v té době lékaři domnívali). Nicméně o rok později byl Jiří z Poděbrad zvolen českou katolickou šlechtou za panovníka. Úctu a váženost získal především díky svým politickým a diplomatickým dovednostem, ale napomohl i jeho sňatek s katoličkou Johanou.
Korunovaci Jiřího na krále však zavrhl papež Pius II., který v něm jako v kališníkovi viděl kacíře. Proto ho odmítl korunovat a zorganizoval proti němu křížové výpravy. V té době zůstávala Johana v Praze a za nepřítomného krále vládla zemi. Jako panovnice dokázala ubránit zemi při útocích – nejdříve v roce 1468, kdy se pod jejím velením vydalo kališnické duchovenstvo i šlechta, měšťanstvo a venkovský lid a bránit zemi, která byla ohrožována cizími vojsky. Při ohrožení Prahy v srpnu 1470, kdy do Čech vtrhl uherský král, svolala zemskou hotovost a v jejím čele se vydala proti uherskému vojsku. Johana se postavila místo svého nemocného muže do čela armády a nepřátelské vojsko vytlačila ven.
Johana - politička
Jako královna se sama zasazovala o myšlenku spojení evropských zemí – vydala své průvodní listy svému bratrovi do západních zemí, aby toto poselství podpořilo vzájemné semknutí všech evropských států proti Turkům. Své poddané si získávala štědrostí a starostí o ženy a sirotky. Dokonce se vzdala některých poplatků ve prospěch chudých starých lidí. Zároveň se sama stala členkou královské rady, což jí umožnilo účastnit se se svým manželem politických jednání a radit mu ve státnických činnostech.
Královna - vůdkyně armády
Ani po smrti svého manžela v roce 1471 nepřestala být v politice aktivní. Svolala jako královna Zemský sněm, kde se jí podařilo prosadit Jiřího závěť a novým panovníkem byl zvolen polský princ Vladislav Jagellonský. Na Zemském sněmu v roce 1473, kde veřejně vystupuje naposledy, znovu připomíná politický odkaz svého manžela a jeho snahu o kompromis mezi náboženstvími.
Tato česká královna a odvážná žena, která se dokázala postavit i do čela armády patřila mezi nejvýraznější a nejuznávanější autority v zemi a novému králi pomáhala ze všech sil. Do poslední chvíle svého života vyjednávala se saskými a bavorskými knížaty. Zemřela roku 1475 na vdovském sídle českých královen v Mělníku.
Autorka: Petra Boumová
Zdroje: Kultura 21, Wikipedie
Článek vznikl v rámci projektu "Ženy a muži v rovnováze". Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
