Většinové: v nich většinou existují tzv. jednomandátové volební obvody, neboli na jeden obvod připadá jeden mandát/křeslo. Vítězem ve volbách je vždy jeden kandidát či kandidátka ze strany, která získá nejvíce hlasů v tomto obvodu (princip vítěz bere vše). Tento systém je uplatňován např. ve Velké Británii.
Poměrné/proporční: v nich jsou vždy volební obvody vícemandátové, tedy na jeden obvod připadá více mandátů/křesel. Proto strany v každém obvodu sestavují kandidátní listiny, ze kterých si voliči a voličky mohou následně vybrat. Křesla se rozdělují tak, že podíl získaných hlasů pro jednotlivé strany se převede na odpovídající podíl mandátů. Tento volební systém má i Česká republika pro volby do Poslanecké sněmovny.
Existuje výrazný rozdíl v zastoupení žen v zemích s poměrným versus většinovým volebním systémem, který se začal projevovat od 70. let. Souviselo to s nástupem druhé vlny feminismu, kdy ženy žádaly rovná práva včetně vyššího zastoupení v politice. Výrazný úspěch však měly pouze v zemích s poměrným volebním systémem, kde jejich zastoupení zásadním způsobem vzrostlo.
Vliv volebního systému na zastoupení žen je patrný i u nás: podíl žen v Poslanecké sněmovně (volena na základě poměrného volebního systému) byl a je vyšší než v Senátě (volen na základě většinového volebního systému).
Výhody poměrného volebního systému
Existuje několik příčin:
1) Vícemandátové volební obvody umožňují stranám získat v každém obvodu více křesel, a proto jsou ochotnější nominovat na kandidátní listiny ženy.
Naopak ve většinovém systému strana nominuje jen jednoho kandidáta či kandidátku a šance žen na nominaci je proto velmi malá.
Čím více mandátů může strana získat, tím vyšší je pravděpodobnost, že nominuje i ženy. Důvodem je jejich snaha sestavit vyrovnané kandidátní listiny. Tato snaha má tři příčiny:
- přilákat více voličů
- zachovat rovnováhu ve straně tím, že budou zastoupeny všechny frakce/zájmové skupiny. Obzvlášť existuje-li ve straně ženská organizace, je nutnost zastoupení žen na kandidátkách zjevná.
- zastoupení všech frakcí na kandidátce pomáhá zachovat "mír" uvnitř strany a udržet tak ve straně jednotu.
2) V zemích s poměrným volebním systémem od sebe strany často přebírají předvolební strategie, hovoří se o "nakažlivosti". Pokud např. jedna strana nominuje ve volbách více žen, ostatní ji následují. Patrné to bylo např. ve Skandinávii, kdy po zavedení kvót v jedné straně časem kvóty zavedla většina stran. Z výzkumů vyplynulo, že tato "nakažlivost" se v zemích s většinovým volebním systémem neprojevuje.
Další důležité faktory
1) Velikost volebních obvodů
Větší volební obvody jsou pro vyšší zastoupení žen výhodnější, neboť strany v jednotlivých obvodech získají více křesel a nominují tak více žen, viz výše. Ideální případ: pokud je celá země tvořena jedním volebním obvodem. (Jako např. v Nizozemí, kde ženy mají 37% podíl v parlamentu.) Čím větší jsou volební obvody, tím vyšší je zastoupení žen.
2) Existence volebního prahu
Volební práh zabraňuje vzniku mini-stran s 1-2 křesly, které ve volbách nominují převážně muže, většinou předsedu strany a lidi z vedení.
3) Typ kandidátní listiny
Otevřené versus uzavřené: otevřené dávají velký prostor voličům a voličkám, kteří svými preferencemi určují pořadí kandidátů a kandidátek, u uzavřených pořadí určuje strana. Z výzkumu se neprokázalo, který z těchto typů je pro ženy výhodnější. Situace v jednotlivých zemích se liší. V ČR ženy tradičně získávají hodně preferenčních hlasů, lze proto předpokládat, že zvýšení jejich počtu a váhy by zastoupení žen ovlivnilo příznivě.
Autorka: Jana Smiggels Kavková, o.s. Fórum 50%, 15.9.2006
Zdroj: Richard E. Matland: Enhancing Women's Political Participation: Legislative Recruitment and Electoral Systems, in Women in Parliament: Beyond numbers, vydala International IDEA, www.idea.cz
