www.padesatprocent.cz › Jak získaly české ženy volební právo II.

Jak získaly české ženy volební právo II.


Druhá část článku o boji za volební právo žen v českých zemích. Kdy u nás šly ženy poprvé k volbám a kdy byla zvolena první poslankyně?

Podrobným pohledem na systém volebního práva v tehdejší habsburské monarchii zjistíme zajímavý vývoj. Podle řádů volebních do zemských sněmů přijatých v roce 1861 totiž ženy mohly za určitých okolností nejen volit, ale být také teoreticky voleny.

Ženy v první velkostatkářské kurii totiž mohly volit, avšak pouze prostřednictvím svých vybraných zástupců. Zemský sněm byl totiž do svého zániku postaven na principu zájmové reprezentace a kritéria se odvozovala od velikosti majetku či funkce. V rámci první velkostatkářské kurie měly tedy právo volit také ženy, které odváděly nejvyšší daně. O tuto možnost žen přišly v roce 1907, kdy nově zavedený volební zákon rozšířil volební právo na všechny muže nad 24 let, čímž zrušil kuriový systém, který zvýhodňoval bohaté voliče.

Právě zrušení kuriového systému mělo za následek, že o volební právo přišly majetné ženy, které byly oprávněny hlasovat v rámci první kurie. Nový volební zákon z roku 1907 totiž vůbec nepamatoval na ženy, protože podle § 7 tohoto zákona byli oprávněni volit pouze příslušníci mužského pohlaví.

Jak si ženy našly cestu…

I přes zklamání z nového volebního zákona byly ženy odhodlány své snahy nevzdat. A byla to právě Františka Plamínková, která objevila v systému mezeru. Přestože nový volební zákon zakazoval ženám volit, starší zákon o volbách do českého zemského sněmu nic neříkal o tom, že by žena nemohla být zvolena… A tak se také stalo. Nutno však podotknout, že to nebyl snadný proces. "Výbor pro volební právo žen" téměř rok vyjednával s jednotlivými politickými stranami a snažil se, aby zařadily mezi své kandidáty také ženy. Prvními kandidátkami se v roce 1908 staly: Karla Máchová, Božena Zelinková a Marie Tůmová.


„V této době, kdy Evropa pohlíží s úctou k Finsku, v jehož sněmu zasedá 19 žen; v této době by bylo přímo hanbou českých žen, kdybychom nedbaly dávných svých práv.“ (Marie Tůmová v roce 1908 na jedné z voličských schůzí)


Přestože se ani jedna z nich do sněmu nedostala, muže šokoval vysoký počet hlasů, který jim byl dán. Boj tak pokračoval – vládní představitelé se snažili navrhnout novelu zákona, která by vylučovala ženy i z pasivního volebního práva, proti čemuž se ženy velmi aktivně bouřily. Nakonec byla v roce 1912 zvolena první poslankyně, Božena Kunětická-Viková, které však byl přístup do poslanecké sněmovny odepřen. Teprve v Československé republice se dočkala poslaneckého křesla. Byla jednou z prvních evropských žen zvolených do parlamentu.

Emancipační snahy českých žen byly přerušeny příchodem první světové války. Ženy v tomto období začaly pracovat ve všech oblastech veřejného života a dokázaly tak nahradit muže, kteří většinou byli nuceni odejít na frontu. Přiznání volebního práva se ženám dostalo až v nově vzniklém Československu po roce 1918.



Kdy si ženy vyzkoušely své právo „v praxi“?

Kdy šly tedy české ženy poprvé k volbám? Po 28. říjnu roku 1918, kdy vznikla samostatná Československá republika, se situace pro ženy změnila. Dosáhly svého cíle – aktivního i pasivního volebního práva. Již v roce 1918 zasedly ženy v "Revolučním Národním shromáždění" – ačkoli ve výrazné menšině 4 %. Je však nutné upozornit, že členky a členové Shromáždění zde nebyli dosazeni volbami, ale byli to delegáti jednotlivých politických stran. V roce 1920 pak toto shromáždění přijalo "Ústavní listinu", ve které bylo volební právo garantováno i pro ženy.

Vůbec poprvé si plné aktivní i pasivní volební právo mohly ženy vyzkoušet až v červnu roku 1919 při volbách do obecních zastupitelstev – přestože účast žen byla nízká, zaznamenalo emancipační hnutí obrovský pokrok ve svých snahách. Řádné volby do parlamentu poté voliči i voličky absolvovali v roce 1920.

„Právo voliti do sněmovny poslanecké mají všichni státní občané Československé republiky bez rozdílu pohlaví, kteří překročili 21. rok věku svého a vyhovují ostatním podmínkám řádu volení do poslanecké sněmovny.“ (Ústavní listina Československé republiky z 29. února 1920)

Autorka: Petra Boumová

Zdroje:

GELNAROVÁ, Jitka (2012). Dotud nelze mluviti, že máme všeobecné právo hlasovací, pokud se vztahuje jen na muže. Volební reforma z roku 1907 v diskursu českého hnutí za volební právo pro ženy.

UHROVÁ, Eva (2008) České ženy známé a neznámé.

Ženy a politika (1890-1938). Ed. Marie BAHENSKÁ, Jana MALÍNSKÁ.

Článek vznikl v rámci projektu "Ženy a muži v rovnováze". Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.


Sdílejte s přáteli

Newsletter

Získejte aktuální informace o dění ve světě politiky a o akcích Fóra 50 %.

Kurzy a služby

Objednejte si naše kurzy, facilitaci, konzultace či genderovou expertízu.

Chci podpořit fórum 50 %

Sami si zvolte variantu Vaší podpory. Děkujeme!

Kalendář akcí

leden 292019

Máte na to! Staňte se úspěšnou političkou

Workshop pro političky zdarma