„V této vážné chvíli nesmí ženy mlčet, neboť by se svého práva ani za 20 let nedočkaly.“ (Ženský svět, 1905)
V současné době máme tendenci zapomínat, co vše musely naše předchůdkyně vybojovat, aby ženy získaly stejná práva jako muži – studovat, pracovat v různých profesích či se politicky angažovat. Ačkoli se nám již tato skutečnost zdá zcela samozřejmá, vždy tomu tak nebylo. Mnohaletý zápas žen o emancipaci narážel již od svého počátku na odpor zastánců tradičních konzervativních názorů, jejichž nositelé nebyli schopni vnímat ženy jako rovnocenné s muži.
Emancipace žen v politice
Boj o volební právo jako součást emancipačních snah českých žen se do popředí dostal především na přelomu 19. a 20. století a byl úzce propojen s požadavkem rovnocenného vzdělávání žen. Jak se často dozvídáme, měla u nás ženská emancipace charakter umírněného hnutí spojeného se silnými vlasteneckými prvky.
Pohled do historických zdrojů nám však ukáže, že ženy dokázaly své požadavky formulovat jasně a s cílevědomým odhodláním. Středem emancipačních snah žen byly v této době spolky, ve kterých se aktivistky sdružovaly. Jednalo se například o "Český výrobní spolek", založený roku 1863 Marií Palackou-Riegrovou a později "Český klub žen". K rozvoji ženských spolků přispěly také české noviny a časopisy, například "Ženské listy", kde se angažovala spisovatelka Eliška Krásnohorská, a "Ženský svět", který redigovala Teréza Nováková. V roce 1910 začal vycházet i časopis "Právo ženy", založený Zdeňkou Wiedermannovou-Motyčkovou.
„Mužové čeští, vás vážně a důrazně voláme, abyste nás, českých žen, se zastali, vámi volené zástupce vyzýváme, aby jako jednu z prvních povinností přijali, získati i pro ženy všeobecné, rovné, přímé a tajné volební právo do všech sborů samosprávných i zákonodárných.“ (Stránská-Absolonová, Olga. Všeženská schůze pro volební právo. Ženský svět. 1905, roč. 9, č. 22, s. 304)
Návrh volebního práva, které by se vztahovalo i na ženy, poprvé veřejně přednesl na zasedání pražské městské rady v roce 1887 Vojtěch Náprstek, který feministické snahy podporoval. Návrh však byl zamítnut a ženy musely čekat na další příležitost. Ta se naskytla v roce 1905, kdy se začala připravovat oprava volebního zákona, což vzbudilo nové naděje u českých žen. V rámci "Českého klubu žen" byl vytvořen "Výbor pro volební právo žen", jehož předsedkyní se stala Františka Plamínková a spolupracovala v něm také Alice Masaryková. V Národním domě na Vinohradech se uspořádala společná schůze ženských spolků, kde shromáždění přijalo rezoluci, která byla otištěna v Ženském Listu 21. prosince 1905.
„Všeobecným právem hlasovacím budeme moci nazvat právo to, až všichni dospělí obyvatelé a nikoliv jen jedna polovina lidstva, muži, jej dosáhnou, až v právo to zahrnuty budou i ženy.“ (Ženský list. 1905)
Ženské hnutí zahájilo aktivní politiku, ve které oslovovalo ženy i muže. Tehdejší aktivistky se snažily apelovat na politiky prostřednictvím prohlášení a článků v novinách a časopisech. 18. března 1906 se konala na Žofíně protestní schůze žen, kde ženy vystoupily se svými projevy. „Neprosíme, nežebráme, hlásíme se jen o svá práva,“ pronesla zde jedna z účastnic. Místo očekávaných výsledků však přišlo velké zklamání. Ačkoli ženy za získání všeobecného volebního práva demonstrovaly společně s muži, ke svému zklamání se výslovné podpory svých požadavků nedočkaly.
„Ženám vytýká se nedostatek logiky v úsudku; ale od strůjců nynější volební opravy sotva bychom si mohli vzít vzor pro logické závěry.“ (LA PNP; protokol z protestní schůze, inv. č. 1724, s 7 – 8).
Autorka: Petra Boumová
Zdroje:
GELNAROVÁ, Jitka (2012). Dotud nelze mluviti, že máme všeobecné právo hlasovací, pokud se vztahuje jen na muže. Volební reforma z roku 1907 v diskursu českého hnutí za volební právo pro ženy.
UHROVÁ, Eva (2008) České ženy známé a neznámé.
Ženy a politika (1890-1938). Ed. Marie BAHENSKÁ, Jana MALÍNSKÁ.
Článek vznikl v rámci projektu "Ženy a muži v rovnováze". Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
