Velká část rozhovoru se točila kolem otázky žen v politice. Němcová, která byla donedávna velmi loajální ke své straně, a to i co týká postavení a počtu žen ve straně, nedávno překvapivě změnila názor. Bohužel až po svém znovu - nezvolení začala kritizovat ODS, že se systematicky zbavuje žen a že je v podstatě nepotřebuje. Pro někoho překvapivý názorový obrat, pro jiného pomsta za neúspěch na sjezdu strany.
Miroslava Němcová byla až doposud jedinou ženou v užším vedení ODS. Přesto nebo právě proto zastávala stejný názor jako její mužští kolegové, že žen je v politice dostatek, neexistuje žádná diskriminace na základě pohlaví a pokud ženy chtějí, mohou se v politice velmi dobře uplatnit, a to i na nejvyšší úrovni.
Toto její bývalé stanovisko je plně v souladu s ideologií strany. ODS se totiž distancuje od pojmů jako je gender a feminismus a rovné příležitosti žen a mužů ve svém programu vůbec neřeší. Většina členek strany (38% členské základny tvoří ženy) je stejného názoru a razantně vystupují proti kvótám a jiným pozitivním opatřením, které by umožnily vyšší účast žen v politice.
Paradoxně na svá slova doplatila a v praxi vyzkoušela Miroslava Němcová, a před ní pravděpodobně více členek strany. Sama Němcová jmenovala své bývalé kolegyně z parlamentu - Kateřinu Dostálovou a Libuši Benešovou - v článku s citově zabarveným výrokem: "Ale já nedopustím, aby nás takto likvidovali."
Němcovou ale dostala do úzkých paradoxně právě ta situace ve straně, kterou sama obhajovala jako přirozenou. Protože byla jediná v užším vedení strany (šestičlenné předsednictvo) a pouze jedna ze tří v širším vedení strany, neměla pravděpodobně dostatečnou podporu svých kolegyň při volbě místopředsedkyně. Je totiž velmi pravděpodobné a v praxi odzkoušené, že ženy musí v politice vytvářet neformální sítě a vztahy se svými kolegyněmi, aby získávaly podporu při klíčových rozhodnutích jako jsou hlasování apod. Tuto schopnost muži využívají velmi často a úspěšně. Je jasné, že pro ženy je tento způsob fungování mnohem těžší zvláště tam, kde jich je jako šafránu. Němcová se Zdenou Horníkovou a Aleksandrou Udženija byly totiž jediné tři ženy v širším - 45 členném vedení strany. Jejich podíl tak tvořil pouhých 6,6 % (nyní, po odchodu Němcové dokonce 4,4 %). Podle sociologů je ale spolupráce a prosazení jakékoliv menšiny nebo sociální skupiny možné pouze pokud její zastoupení dosáhne alespoň "kritických" 30 %.
Také ve složení delegátů a delegátek na sjezdu strany, tedy těch, kteří nakonec pro Němcovou nehlasovali, byla výrazná převaha mužů. Sama Němcová včera v televizi tipovala asi 10% zastoupení žen na kongresu. Takové složení je značně nereprezentativní, protože neodpovídá podílu žen ve členské základně, který je 38%. Pozoruhodná situace ve straně, která má slovo demokracie přímo ve svém názvu.
Jak se tedy Miroslava Němcová poučí z krize kterou prošla? Přizná, že ženy mají v politice obtížnější podmínky v porovnání s muži a měly by být nějakým způsobem podporovány? Nebo zůstane na stejných (pozitivní akce odmítajících) pozicích? Ať tak či onak, troufám si tvrdit, že její pozice ve straně bude i nadále obtížná. Protože se poprvé názorově postavila proti vedení strany a otevřela tabuizovanou otázku postavení žen v ODS, bude zřejmě považována za kontroverzní osobnost, která může stranu v konečném důsledku poškodit.
Naštěstí na jiných místech se ženám blýská na časy. Například V KDU-ČSL Vlasta Parkanová kandiduje na předsedkyni strany, v USA se stala Nancy Peloci předsedkyní Sněmovny reprezentantů a ve Svahilské republice se Constance Simelane stala místopředsedkyní vlády, když pouhý rok před tím její země zaručila ženám rovná práva ústavou.
Autorka: Lenka Bennerová, o.s. Fórum 50%, 5.12.2006