Příští týden by se v Poslanecké sněmovně měl v prvním čtení projednávat návrh zákona Stanislava Polčáka, Petra Gazdíka, Heleny Langšádlové, Jana Chvojky, Jiřího Petrů, Stanislava Křečka, Milady Halíkové, Jany Suché a Otta Chaloupky. V případě jeho schválení v prvním čtení a dalšího projednání ve zkráceném řízení by byla nová pravidla preferenčního hlasování, která zákon navrhuje, uplatněna již letos na podzim.
Skupina poslanců a poslankyň, aby kandidujícím v krajských volbách stačilo k "přeskočení" na první místo kandidátní listiny pouhých 5 % všech hlasů pro danou stranu oproti stávajícím 10 %. Sjednotila by se tak pravidla pro volby do Poslanecké sněmovny a krajských zastupitelstev, na což poukazuje i důvodová zpráva.
Pokud by byla změna schválena, znamenalo by to značné omezení vlivu politických stran na obsazení mandátů konkrétními lidmi. Ve volbách do Sněmovny v roce 2010 jsme viděli, že se voličkám a voličům podařilo (s přispěním kampaní různých občanských inicitaiv) zamíchat pořadím na kandidátních listinách. Posílení vlivu preferenčních hlasů mělo vliv i na počet zvolených žen. Historicky nejvyšší zastoupení žen ve Sněmovně bylo z velké části způsobeno právě preferenčními hlasy - díky nim bylo zvoleno celkem 14 poslankyň. Lze se tedy domnívat, že větší posílení vlivu preferenčního hlasování by mohlo pomoci dále zvyšovat počet žen v politice.
Právě v tom se však zároveň skrývá i možné nebezpečí spojené s navrhovanou změnou zákona. Již po sněmovních volbách se začaly ozývat hlasy, že při současném nastavení není potřeba ženy do politiky dostávat nijak "uměle" (zejm. pomocí kvót), protože voliči a voličky mají dostatečně účinný nástroj k tomu, aby zvolili více žen. Výzkumy sice dlouhodobě ukazují, že veřejnost má zájem o větší zapojení žen do politiky, nelze se však spoléhat na to, že všichni budou na základě tohoto přesvědčení udělovat své preferenční hlasy.
Spoléhání na preferenční hlasy je značně nejistým a nesystémovým nástrojem, jak zajistit vyšší zastoupení žen v politice. Posílení vlivu preferenčního hlasování je jistě užitečným nástrojem, jak dát občankám a občanům možnost zvolit si své konkrétní zástupce a zástupkyně a motivovat je k většímu zájmu o věci veřejné, zároveň je však potřeba upozornit na skutečnost, že jej není možné považovat za účinné a spolehlivé opatření směřující ke zvýšení podílu žen na rozhodování.
