Island je o čtvrtinu větší Česko, ale má jen 322.000 obyvatel, což je méně než Brno. A protože lidí je tak málo, dělá islandská vláda hodně pro to, aby jich brzy bylo víc. Podpora rodiny je jedna z priorit vedení ostrovního státu, který už v roce 1998 dal otcům právo starat se o novorozeňata stejně dlouho jako jejich matky.
Zákon zaručuje každému rodiči tři a půl placené měsíce a plus další tři měsíce, které si partneři rozdělí, jak sami chtějí. Rodičovská dovolená se průběžně prodlužuje – do loňska to bylo dohromady devět měsíců, tři pro matku, tři pro otce a tři na dělení – a konečný cíl je pět měsíců pro každého rodiče v roce 2016 plus dva měsíce. Až bude dosaženo této úrovně, bude to tatínkovský rekord a to nejen ve Skandinávii. Už i ty současné tři a půl měsíce je víc, než co má zaručeno většina evropských otců.
„Dělíme rodičovskou přísněji než tomu je v jiných zemích, abychom zajistili matkám a otcům stejný podíl na péči o novorozeňata“, říká Tryggvi Hallgrimsson, poradkyně státního Centra pro rovnoprávnost. Paní Hallgrimsson dále vysvětluje, že snaha o důsledné rozdělení rodičovské péče kolem a po porodu souvisí s faktem, že ženy tvoří velmi důležitou součást islandského pracovního trhu. Stát má proto zájem na tom, aby se mohly vrátit do práce dříve, než kdyby se o novorozeňata musely starat převážně ony. Islandské ženy vyrazily masově na pracovní trh během konjuktury v šedesátých letech minulého století a dnes mají tři ze čtyř žen nějaké zaměstnání mimo domov. To je ještě o něco víc v Dánsku a Švédsku, které mají relativně nejvíce pracujících žen v EU. Island není členem unie.
Skoro všichni Islanďané dovolenou využívají
První roky po zavedení pravidla třetina pro maminku, třetina pro tatínka a třetina na dělení svého práva využilo okolo 90 procent islandských mužů. Někteří skeptici prý tenkrát říkali, že tak silný zájem možná časem poleví a že většina péče postupně přejde na ženu, ale nové průzkumy tomu nenasvědčují. Ba naopak. Celoskandinávská čísla dokazují, že islandští tatínkové suverénně vedou ve srovnání s jinými severskými otci, co se týká doby, po kterou se starají o svého potomka. Je to v průměru více než 30 procent celého období, na které má rodina právo a dostává na něj peníze. Je to tedy zákon-nezákon méně než doba, kterou na péči tráví matka, ale je to podstatně víc než v okolních státech. Dánští tatínkové tráví např. se svými novorozenci méně než desetinu jejich prvního roku života.
Přitom ve všech severských zemích platí, že na nějakou placenou dovolenou kolem narození dítěte mají nárok všichni otcové, a pokud si ji nevyberou, ztrácí rodina na ni právo. Jinými slovy: otcovská dovolená se nedá převést na matku a naopak. Přesto se stává, že se jí někteří muži zřeknou, protože mají obavy, že by kvůli delší nepřítomnosti mohli mít potíže nebo dokonce přijít o svou práci. Týká se to podle průzkumu hlavně mužů zaměstnaných v malých soukromých podnicích. Někteří se prý přímo bojí požádat zaměstnavatele o finanční kompenzaci, na kterou mají ze zákona právo, a kterou zaměstnavateli částečně hradí stát.
Na Islandu tento problém zřejmě neznají. „Jeden z hlavních důvodů, proč si tolik mužů vybírá otcovskou dovolenou, je, že to neznamená žádné extra výdaje pro jejich zaměstnavatele. Stát platí všechny výlohy ze speciálního fondu, do kterého průběžně přispívají všichni zaměstnavatelé. I ti, jejichž zaměstnanci nemají žádné děti“, říká poradkyně Tryggvi Hallgrimsson. Každý islandský rodič dostává v období, kdy se stará o dítě a kdy druhý rodič zpravidla pracuje, 75-80 procent platu, který měl před těhotenstvím/porodem. Ale právo na finanční podporu mají i nezaměstnaní, studující a jiné osoby bez předchozího pravidelného příjmu. Minimální suma, kterou fond rodině vyplácí na měsíc, je 850 euro, maximální 2.300 euro. Zákon také dává možnost prodloužit si mateřskou/otcovskou dovolenou o až 13 týdnů, ale to už je bez peněz.
A Islanďané jsou zřejmě spokojeni se způsobem, jakým jim stát pomáhá, když se rozhodnou přispět k růstu populace. Porodnost je každopádně vyšší než v ostatních skandinávských zemích a vlastně jedna z nejvyšších v Evropě. Podle statistiky Evropské komise jsou jen tři země, které mají porodnost nad dvě procenta – Francie (včetně svých zámořských teritorií), Turecko a právě Island. A to je podle demografů dost na to, aby se počet obyvatel zvětšoval.
O autorce Daně Schmidt
