Podíváme-li se však na kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny, které už většina stran sestavila, naskytne se nám dosti neradostný pohled. Zastoupení žen v parlamentu po červnových volbách nejspíš klesne! Podle aktuálních předvolebních průzkumů veřejného mínění podíl poslankyň může poklesnout ze současných 17 % až na 14,5 %. Hodně záleží na tom, kolik mandátů získá Strana zelených, která může tyto pesimistické prognózy změnit. Počet političek, které mají šanci být zvoleny do nové sněmovny, se pohybuje mezi 29 a 34.
Ženy na stranických kandidátkách
Jak to tedy vypadá se ženami na kandidátkách jednotlivých stran? Mezi těmi parlamentními panuje shoda v tom, kolik političek dostalo šanci stanout v čele kandidátní listiny. ODS, KDU-ČSL a KSČM nominovaly shodně po dvou ženách na pozici krajského lídra z celkem čtrnácti volebních krajů, ČSSD jen jednu. Je evidentní, že tyto strany přílišnou podporou političek z vlastních řad neoplývají. O něco optimističtější je bilance ve Straně zelených, která je v současnosti nejsilnějším mimoparlamentním subjektem. Zelení postavili do čela krajů čtyři ženy, což je na naše poměry číslo nebývale vysoké.
Podíl nominovaných žen na kandidátkách parlamentních stran je nízký, pohybuje se zhruba mezi 20 až 26 %, výjimkou jsou Zelení s 33,6 %. Argument, že důvodem takto nízkého zastoupení je nedostatek vhodných adeptek, neobstojí, neboť ženy tvoří zhruba 30 až 50 % členské základny politických stran, což je i ve srovnání se západní Evropou a Skandinávií číslo velmi vysoké. Skutečné příčiny je tedy třeba hledat jinde.
Velmi podstatné je pochopitelně rovněž pořadí na kandidátce, neboť šanci na zvolení má u velkých stran zhruba jen prvních pět nominovaných (a to včetně těch, kteří jsou zvoleni díky preferenčním hlasům), v případě menších subjektů je to ještě méně. Pokud porovnáme počet žen v první pětici kandidátů v jednotlivých parlamentních stranách, je na první pohled patrný zásadní rozdíl mezi KSČM a zbytkem. Zatímco ODS, ČSSD a KDU-ČSL nominovaly do pátého místa v průměru 10 žen, což je méně než jedna politička na jednu krajskou kandidátku (viz tabulka), komunisté umístili na prvních pěti pozicích celkem 22 žen, tedy více než dvakrát tolik. Co je důvodem tohoto podstatně lepšího skóre komunistických političek? Odpověď je prostá: KSČM zavedla doporučení pro sestavování kandidátek, které stanovuje, že do pátého místa musí být nominována alespoň jedna žena. Z mimoparlamentních stran se nejvyšším počtem opět mohou chlubit Zelení s 26 kandidátkami; koalice SNK-ED umístila do pátého místa 21 žen.
Zastoupení žen na stranických kandidátkách: porovnání jednotlivých politických stran
České politické strany a kvóty
Na naší politické scéně panuje obecná nechuť vůči kvótám. Přesto se našly už dvě strany, které prolomily tento trend a zavedly vnitrostranické kvóty: Strana zelených a KSČM. V případě komunistů se sice jedná o poměrně slabé opatření, kdy se místo původního návrhu (jedna žena do třetího místa, dvě do sedmého) prosadila mnohem mírnější verze (jedna žena do pátého místa), ale i tak jsou pozitivní výsledky přijatého opatření evidentní. Ještě odvážnější byla ve snaze o nastolení rovnosti mezi pohlavími Strana zelených, která přijala pravidlo, že v každé trojici kandidátů musí být vždy jedna osoba opačného pohlaví. Jedná se tedy o genderově neutrální opatření, které zajišťuje minimálně třetinové zastoupení podreprezentovaného pohlaví, v tomto případě žen. Výsledná podoba kandidátních listin Zelených je proto velmi vyrovnaná z hlediska zastoupení žen a mužů, což je na naší politické scéně věc vskutku mimořádná a doufejme, že i inspirativní pro ostatní politické strany. Čísla ve výše uvedené tabulce jsou ostatně dostatečně výmluvná. Závěrem ještě poznámka k SNK-ED: ve volebním programu této strany rozhodně stojí za povšimnutí dobře vypracovaná kapitola o prosazování rovných příležitostí. Rovněž velmi inspirativní počin, hodný následování. Snaha o prosazování rovnosti žen a mužů se bohužel příliš výrazně neprojevila při sestavování kandidátek, s výjimkou Prahy. Strana se tak sice chlubí tím, že na pražské kandidátce dosáhla parity, ovšem v průměru tvoří ženy jen 24 % nominovaných ve všech krajích.
Jak zvýšit zastoupení žen v politice?
1) Spolehnout se na "přirozený vývoj"
Jaké jsou možné alternativy, jak docílit vyššího zastoupení žen v politice? Mnozí zastávají názor, že je třeba vše ponechat přirozenému vývoji a politická participace žen postupně sama od sebe vzroste. Tento názor převažuje rovněž u mnohých politických stran a souvisí s tradičním odporem vůči kvótám, který je typický pro všechny postkomunistické země. Dosavadní vývoj však ukazuje, že bez využití určitého druhu pozitivních opatření se situace mění jen velmi pomalu nebo dokonce zůstává prakticky nezměněná. Malá ilustrace: podíl žen v českém parlamentu za posledních 50 let stoupl o méně než 10 %. To znamená, že kritické 30% hranice, při které má jakákoliv menšina možnost ovlivňovat rozhodování, bychom dosáhli až v roce 2071 a rovného zastoupení žen a mužů bychom se dočkali až za neuvěřitelných 165 let...
2) Legislativní kvóty
Další možností je zavést povinné, tedy zákonem nařízené kvóty pro sestavování volebních kandidátek. Ovšem i tato alternativa má svoje úskalí. Jednou z hlavních překážek je už zmiňovaný odpor vůči kvótám, který sdílí česká společnost i současná politická reprezentace. Vzhledem ke zkušenosti s padesáti roky komunistického režimu u nás panuje nechuť vůči podobným formám společenských regulací. Při zavedení legislativních kvót by navíc pravděpodobně politické strany toto opatření nedodržovaly, jak dokazují zkušenosti ze zahraničí. Stanovené kvóty by pak nemusely být vůbec naplněny. "Neposlušnost" stran by proto musela být řešena přijetím přísných sankcí.
3) Vnitrostranické kvóty
Jako nejlepší možné řešení se proto jeví přijetí dobrovolných vnitrostranických kvót. Tato alternativa má několik podstatných výhod. Jelikož si jednotlivé strany zavedou kvóty dobrovolně a samy rozhodnou také o tom, jaký typ pozitivního opatření budou pro sestavování kandidátních listin používat, následně tato pravidla také dodržují. Jejich motivace je v tomto případě pochopitelně velmi odlišná, než u direktivního nařízení. Odpadá tak tedy problém s nenaplněním stanovených kvót. Sestavení kandidátek KSČM a Strany zelených, prvních stran na naší politické scéně, které začaly uplatňovat kvóty, proběhlo zcela v souladu s jejich nově přijatými pravidly pro zastoupení mužů a žen. Další výhodou této alternativy je to, že vzhledem k dobrovolnosti přijetí pozitivních opatření nepůsobí direktivně, a není proto vnímána jako pokus o sociální inženýrství, což je častým terčem kritiky v případě legislativních kvót. Zkušenosti ze zahraničí navíc dokazují, že se jedná o velmi efektivní metodu: například ve Švédsku stouplo zastoupení žen po zavedení vnitrostranických kvót na začátku 70. let ze 14 % na současných 45 %.
Nějakou formu pozitivních opatření používají skoro všechny západoevropské země. Ve většině případů se jedná o dobrovolné vnitrostranické kvóty (např. Nizozemsko, Německo či Velká Británie), ale v některých zemích byly zavedeny i kvóty legislativní (např. Francie, Belgie). Výsledná čísla hovoří jasně: v podstatě všechny státy, které mají vysoké zastoupení žen v parlamentu, uplatňují určitý typ pozitivního opatření. Tato opatření mohou být navíc dočasná a mohou být zrušena v momentě, kdy se podaří prolomit kritickou 30% hranici. Podobný scénář byl uplatněn například v Dánsku, které před nedávnem zrušilo stranické kvóty, neboť zastoupení žen stouplo na 38 %. Pro prolomení "skleněného stropu", který ženám brání prosadit se ve veřejném životě, jsou však pozitivní opatření nezbytná. Jen tak je zajištěna skutečná rovnost šancí s jejich mužskými kolegy.
Nebojme se kvót
Očekávaný vývoj zastoupení žen v Poslanecké sněmovně je alarmující. Poslankyň, které jsou již teď ve sněmovně jakousi raritou, po volbách ještě ubude. Pokud nechceme, aby političky i do budoucna byly bílými vránami na naší politické scéně, je na čase podniknout konkrétní kroky. Naše politické strany by měly následovat příkladu svých zahraničních kolegů a kolegyň a zavést vnitrostranické kvóty pro sestavování kandidátek. Inspirací může být přístup Strany zelených, který dokazuje, že i v našich podmínkách je prostor pro uplatnění pozitivních opatření, která umožní ženám prosadit se ve veřejném životě. A ještě jeden argument pro případné odpůrce tohoto řešení: umíte si představit, že ve sněmovně by zasedalo 170 žen a 30 mužů? Nepřipadalo by vám takovéto složení poněkud "nevyvážené"?
Autorka: Jana Smiggels Kavková, o.s. Fórum 50% , 5. 6. 2006
