Ve čtvrtek 5. února uplyne 134 let od narození jedné z nejvýznamnějších českých feministek a bojovnic za práva žen "Výtka, že ženy nejsou zapracovány, není vážná. Nevyužilo se ani těch sil ženských, které nejsou v politice nováčky. A pak u mužů není této námitky. Kolik jich začínalo po převratu na místech, o nichž se jim ani nesnilo! Zaučují se a jsou docela s sebou spokojeni.“ (…) Stále stejný úkaz: Žena má se dříve osvědčovati, muž odváží se všeho." (s. 27)
Těm, kteří/ré se občas účastní debat na téma nedostatečného zastoupení žen v politice, zní tento argument pravděpodobně povědomě. Používá se, kdykoli (a že je to často!) někdo z přítomných s naléhavou lítostí v hlase pronese, že: "My bychom chtěli více žen ve vedení, ale bohužel nemáme kvalitní kandidátky...". Podobně zaznívá v situaci, kdy někdo - možná už trochu rozčilen/a - oznámí, že je třeba brát na zřetel také kvalitu kandidátů/ek a že pohlaví nesmí být primárním kritériem výběru, a naivně přitom předpokládá, že dnes rozhoduje při sestavování kandidátní listiny kvalita...
Ostatně i další úryvek ukazuje, že český feminismus má na co navazovat:
„Dosavadní řády nebyly vůbec pracovány se zřetelem k ženě, k jejím osobitým zvláštnostem. Muži vytvořili celou společnost: Mužský je systém státu, mužský je systém vzdělanostní, mužský je systém rodinného práva, organisace rodiny, mužská je organisace výdělečné práce – žena vždy a všude vstupovala do poměrů muži upravených, a to často jako rušivý živel.“ (s. 23)
Situace v politických stranách zde sice není výslovně zmíněna, ale zkušenosti dnešních političek jasně ukazují, že fungování politických stran - stejně jako jiných oblastí veřejného života - je šité na míru mužům. Postup v rámci strany často závisí na neformálních kontaktech, domluvách na golfových hřištích či hospodách a na tom, že se často ukazujete na stranických schůzích, kde vyhrává ten, kdo se se řídí heslem "vše podstatné již bylo řečeno, ale ještě to nezaznělo od mě". Pro řadu žen jsou právě toto překážky, přes které se nedostanou...
Na debatách o zastoupení žen v politice se dále často mluví o tom, že důsledkem nízkého zastoupení žen je to, že nejsou odpovídajícím způsobem reflektována témata, která jsou právě pro ženy důležitá. Plamínková dokazuje, že ani tento argument není nijak nový, když se odkazuje na zkušenost Finska:
„Ženy zvolené do parlamentu jsou přílivem sil pro péči o všeobecné blaho; bez jejich zakročení mnohá otázka by zůstala muži nepovšimnuta. Ženy způsobily projednávání zejména reformy manželského práva majetkového, zlepšení právního postavení nemanželských dětí, mateřského pojištění, zavedení zdravotních inspektorek, podporování snah mravnostních, rozšíření práv žen ve státní službě." (s. 9)
A na závěr ještě jedna pikantní reálie, která jediná nám dává naději, že jsme se za těch 90 let, které uplynuly od sepsání této knížky, přece jen posunuli/y. Alespoň v tom smyslu, že nahlas už si toto nikdo říct netroufne. Všichni se tak ale bohužel stále chovají...
Autorka: Eva M. Hejzlarová
