Královna dánského filmu. Tak některá média nazývají Susanne Bier, kodaňskou režisérku, která byla dvakrát nominována na Oscara a jednou ho získala. Takový úspěch před ní nezaznamenal žádný představitel dánského filmu. Ten v posledním desetiletí slaví velké mezinárodní úspěchy a stává se synonymem kvality. Susanne Bier má na svém kontě kromě zlaté sošky z Hollywoodu za film Pomsta (Hævnen) i dlouhou rady jiných význačných ocenění. K současné slávě dánského filmu ale výrazně přispívají i jiné režisérky. Jenže v poměru k počtu mužů je jich málo a tím pádem je i relativně málo filmu, natočených ženami.
Pomohly by kvóty nebo jiná opatření, které by do režisérských křesel posadily více žen? O tom se už roky vedou v Dánsku vášnivé diskuse. Určitý pokrok nelze popřít, ale muži stále dominují.
Na každé tři muže-režiséry připadá jen jedna žena. Muži dostávají většinu z peněz, které stát dává na filmovou tvorbu. Tak proč nezavést - zpočátku zkušebně na dva roky - kvóty pro ženy a vyčlenit pro ně finance? Proč panuje takový strach před kvótami? Problém se přece nevyřeší sám, prohlásila už před dvěma lety expertka na genderove otázky Rikke Andreassen z univerzity v Roskilde (RUC).
Reagovala na právě zveřejněna čísla o rozdílech mezi možnostmi žen a mužů. A ty přetrvávají i přes jistá zlepšení. Dokazují to i nejnovější údaje. Některé ženy že Svazu dánských režisérů proto mluví o potřebě zavést „nějakou formu nátlaku“ na „tradiční uvažování“ ve filmové branži.
Ženy jen za každým pátým filmem
Z 24 filmů, které letos měly nebo ještě budou mít premiéru v Dánsku, má celých 18 v rubrice „režisér“ mužské jméno. V loňském roce mělo premiéru 22 filmů, z toho jen čtyři „ženské“ filmy.
Jedná se o filmy, které dostaly finanční podporu od Dánského Filmového Institutu (Dansk Filminstitut), což je mocná státní instance s mnohamilionovým ročním rozpočtem. Institut přiznává, že „filmová branže má problém,“ když ženy natočí v průměru jen každý pátý film.
Ředitel oddělení, které rozhoduje o penězích pro jednotlivé projekty, Claus Ladegaard, chce ještě letos nebo nejpozději počátkem příštího roku iniciovat průzkum, který by objasnil genderový nepoměr a snad i přinesl plodné nápady na jeho řešení. To Ladegaard slíbil v květnu na festivalu SPOT v druhém největším dánském městě, Århusu, kde se v rámci festivalu konala i panelová diskuse „Genderové kvóty v dánském filmu“.
Podobné debaty probíhají už delší dobu při jiných příležitostech také v médiích a je zjevně, že idea kvót nebo jiných genderových opatření má jak své přívržence, tak i mnoho odpůrců. Dokonce i ve Švédsku a v Norsku, kde se kvóty ve filmu už praktikují, s nimi nesouhlasí zdaleka všichni a rozdílné názory panují i v mezinárodním společenství WIFT, Women in Film & Television. To bylo založeno v roce 1983, má oddělení ve 43 zemích a jako hlavní cíl má větší zviditelnění žen ve filmové branži. Nejednotnost ohledně kvót existuje i v European Women´s Audiovisual Network (Ewa).
Argumenty proti jsou velmi často tytéž, které je slyšet při diskuzích o kvótách v politice a jiných oblastech – o možnosti žen nemá rozhodovat fakt, že jsou ženy, nýbrž jen jejich kvality a kvalifikace.
Podle statistik nejsou ženy diskriminovány
Mužů s jistotou říct, že kdyby od zítřka bylo povinné zaručit stejný počet mužů-režisérů a žen-režisérek, úroveň dánských filmu by se ihned zhoršila. V současné době prostě nemáme dostatek talentovaných filmařek. Rád bych viděl více žen, ale zatím prostě nejsou, prohlásil při debatě v Århusu producent Ronnie Fridtjof.
Ženy prý ale nejsou diskriminovány při rozdělování peněz. Filminstitut tvrdí, že procentuálně jsou žádosti žen o financování nějakého projektu zamítnuty zhruba stejná často jako žádosti mužů. Ovšem žadatelek je podstatně méně než žadatelů.
Meťte-Ann Schepelern, členka vedení svazu Dánští Režiséři (Dánské Filminstruktører) zdůraznila, že branže je tradičně dominovaná muži a že řešení je inspirovat ženy k práci ve filmu, podporovat je i při prvních neúspěších a postupně zvyšovat jejich počet. Svaz několikrát obvinil Filminstitut z diskriminace žen.
Až bude v branži stejný počet žen jako mužů, vzroste různorodost i kvalita filmu. Musíme respektovat fakt, že film je financován z veřejných prostředků, že na něj přispívají všichni daňoví poplatníci nehledě na pohlaví. Proto mají všichni občané právo cítit se být reprezentováni v umění, které vzniká z jejich peněz. „Rovnoprávnost musí platit i ve filmu,“ zdůraznila Meťte-Anně Schepelern, která není přívrženkyně kvót.
Pozitivní vývoj, ale rozdíly stále existují
Lone Scherfig, jedna z nejznámějších režisérek vedle Susanne Bier, také není spokojena s genderovými poměry, ale chválí pokrok, kterého dánská filmová branže za posledních pár desetiletí přese všechno dosáhla. Hlavní zásluhu připisuje ženskému hnutí.
„Jsem velice vděčná všem, kdo bojoval za rovnoprávnost žen a tím nám otevřel cestu pro naší práci,“ říká režisérka, v roce 2010 nominována na Oscara za film An Education, v komentáři k číslům o vývoji dánského filmu od roku 1976 do roku 2013. Ty ukazují, že za toto období bylo v Dánsku vyrobeno 604 hraných filmu. 501 natočili muži.Zbytek ženy - ty v minulém století točily průměrné jeden a půl filmu ročně. V tomto století je to pět filmu každý rok. Tedy jasný nárůst, ovšem pořád málo ve srovnání s muži, kteří stojí za zhruba 20 filmy ročně.
Přežívající genderový nepoměr dokazují i čísla o financích: Za posledních deset let dal Filminstitut necelých 220 miliónů dánských korun na deset nejdražších filmů z dílen žen. Na deset filmů od mužů-režisérů, kteří dostaly nejvyšší podpory, šlo skoro 297 miliónů.
„Průměrná kvalita žadatelů o peníze na film je trochu vyšší než žadatelek,“ vysvětluje rozdíl 77 miliónů jeden z vlivných mužů dánského filmu, Kim Petersen, šéf společnosti Danske Biografer.
Petersen je také jeden z nejvýraznějších protivníků kvót a silný kritik předsedkyně svazu režisérů, Christine Rosendahl, za její slova o nutnosti „nějakého způsobu nátlaku“.
Ženy se sice vyhýbají slovu kvóty, ale já jsem přesvědčen o tom, že je chtějí zavést. „Nadřazenost generové rovnosti nad kvalitou by snížila úroveň filmu a v nejhorším případě by mohla i poškodit mezinárodní renomé dánského filmu,“ říká Petersen, který také tvrdí, filmy, natočené ženami, přitahují do kin méně diváků než díla mužských režisérů.
Výměna názoru na situaci v dánském filmovém průmyslu a na genderové otázky vůbec je jeden z evergreenů na poli debat i v médiích a občas připomíná otevřenou slovní válku. Ale zajedno jsou si všichni – alespoň soudě podle jejich výroku – v tom, že ženy a muži jsou principiálně stejně schopni dělat výborně filmy.
Hollywood: 17 procent žen
Takový názor panuje doufejme i v Hollyvoodu, kde jsou genderové rozdíly ještě daleko výraznější než v Dánsku.
Z celkem 250 nejvýdělečnějších filmu, které vloni šly v amerických kinech, natočily ženy jen sedm procent. To tvrdí badatelé z Centra pro studium zastoupení žen ve filmu a televizi, které působí při univerzitě v San Diegu.
Meziročně číslo sice stouplo o jedno procento, ale je jen na úrovni roku 1998, kdy Centrum poprvé uveřejnilo genderovou statistiku. Celkové zastoupení žen v hollywoodských filmových štábech je 17 procent. Jde jak o režisérky a scénáristky tak o producentky, kameramanky a střihačky.
Cenu za režii v historii udělování Oscaru získala žena jen jednou. Dostála ji Kathryn Bigel v roce 2010 za film smrt čeká všude.
O autorce Daně Schmidt
Články o inspiraci ze Skandinávie pro Vás připravuje novinářka Dana Schmidt. Narodila se v roce 1943 v Praze. Vystudovala FF UK (obor germanistika a bohemistika), v roce 1967 se po sňatku s dánským občanem odstěhovala do Dánska, kde několik let učila češtinu na katedře slavistiky místní univerzity v Aarhusu. Později vystudovala novinařinu na Vysoké škole žurnalistiky (Danmarks Journalisthøjskole). Po většinu své novinářské kariéry pracovala v prestižních novinách Politiken - jednom z hlavních deníků Dánska a Skandinávie vůbec. Po odchodu do důchodu žije v Praze, několik měsíců v roce však tráví v Dánsku se svým synem a vnoučaty. Dodnes se příležitostně věnuje psaní článků.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
