Bohužel je nutno podotknout, že většina médií nabízí hlavně přehlídku stereotypů. Mnoho z nich je sice vstupu žen do politiky pozitivně nakloněno, ale otázkou je, zda nám jde pravě o toto.
Miloš Němec ve článku "Ženy do politiky patří" Tachovského deníku ze dne 26. 9. 2006 přináší zajímavé reflexe i některých politiků na téma postavení žen v politice:
"Jsou ozdobou a přínosem politiky. Muži všechno řeší velkoryse, ale ženy k problémům přistupují s citem.," tvrdí starosta Boru František Podlipský
"Mají přirozenou pečlivost a zodpovědnost. Podle mne uvažují racionálněji než muži," říká pro změnu starosta Kostelce František Trhlík a dodává: "Ženy vše vidí v dobrých souvislostech. A navíc mohou být mezníkem v situacích, které chlapi řeší s horkými hlavami."
..ale může to vypadat i takto...
"Neznám ženskou, která by měla vlohy dělat nějaká závažná rozhodnutí. Politika vyžaduje notnou dávku statečnosti a drzosti. A to podle mne ženám chybí. Ty naše jsou většinou málo komunikativní a když jde do tuhého, nechají se snadno ovlivnit. A to je v politice chyba," myslí si František Kulík z Tachova.
Nechat se snadno ovlivnit určitě není dobré, a to nejen v politice, ale já se trochu obávám, že někteří lidé by snadnou ovlivnitelností nazvali také ochotu ke konsenzu a kompromisu, což jsou podle mého názoru pro politiku a nejen pro ni vlastnosti zcela zásadní.
Dost mě udivil také výrok Kateřiny Perknerové v regionálních denících ze středy 27. 9. 2006:
"Vůbec nepléduji za protěžování žen v politice. Je jen jejich věcí, zda dají přednost dětem a manželovi, nebo práci, pro jejíž výkon je nutný silný žaludek a lokty."
Paní Perknerové je sice ke cti, že upozorňuje na to, že to v politice u nás ženy nemají lehké, že je pro ně obtížné se prosadit a že musí zpravidla zdolat víc překážek než muž, ale co je to platné, když vzápětí v podstatě prohlásí, že ženy, které se v politice angažují, rezignovaly na své mateřství a zanedbávají rodinu?
Kateřina Perknerová ale není jediná, kdo se na účast žen v politice dívá takovouto optikou, je smutným pravidlem, že ženy političky jsou ve veřejných debatách dotazovány nikoli na svůj program či činnost ve své funkci, ale na to, jak se jim daří skloubit náročné povolání s péčí o rodinu. To v ženách, nejen političkách, často posiluje pocity viny z toho, že svou kariéru budují na úkor rodiny. Ženský hlas je v politice a vedoucích pozicích tak důležitý, nejen proto, že ženy mohou v určitých situacích z důvodu sociálních rolí, které v historii hráli a stále do určité míry hrají, smýšlet a jednat odlišně, ale hlavně proto, že lidstvo si už dále nemůže dovolit nevyužívat potenciál jedné své poloviny. Tento hlas však nezazní dokud politici, političky, novináři a novinářky ale i celá veřejnost nepochopí, že nelze ženy dále stavět před rozhodnutí kariéra či rodina, ale že je potřeba najít cesty, jak skloubit obojí, a to nejen pro ženy ale zejména pro muže, což mužům umožní více se v oblasti péče o rodinu a domácnost angažovat.
Co se týká toho protěžování žen v politice, tím si nejsem jistá, ale to spíš proto, že jde o ne úplně šťastně zvolený výraz. Řekla bych, že ženy je třeba v politice podporovat a také je ke vstupu do politiky motivovat. Že se bez toho vyššího zastoupení žen ve veřejných funkcích nedočkáme, na to poukazuje také článek Kateřiny Perknerové a Veroniky Forkové v regionálních denících ze středy 27. 9. 2006, kde například upozorňují, že poslankyně Anna Čurdová, která odvedla za minulé volební období mnoho dobré práce ve prospěch ženských práv, byla v červnových volbách do PSP ČR odsunuta na nevolitelné místo!
"Mám zkušenost, že mužů se nikdo neptá, jestli jsou kvalitní a jestli mají vzdělání nebo schopnosti pro politiku. Prostě se to automaticky předpokládá," uvedla pro list paní Čurdová. Pro podporu žen do politiky svědčí také výrok Kateřiny Jacques, poslankyně za Stranu zelených, která uplatňuje vnitrostranické kvóty, uveřejněný tamtéž: "Pokud jiné strany nemají genderové pravidlo při sestavování kandidátek, pak ženy musejí do tzv. rovné soutěže s muži. Ale to není žádná rovná soutěž, protože není stejně nastavená startovací čára."
Přesto by však bylo nefér nezmínit, že samotný fakt, že se o tématu žen v politice píše, je pozitivní. Tisk tak rozpoutává důležitou debatu, v níž se mohou různá stanoviska vyjasnit a vytříbit. Díky za to!
Autorka: Kristina Gotteltová, o.s.Fórum 50%, 29.9.2006
