Charlotte Garrigue Masaryková
"Bez ní bych si nebyl ujasnil smysl života a svůj politický úkol." Tomáš Garrigue Masaryk o Charlottě
Byla to právě ona, která do rodiny Masarykových přinesla liberální myšlenky emancipace a rovnoprávnosti žen. Českému ženskému hnutí významně přispěla například překlad jednoho ze stěžejních děl historie feministického myšlení, knihy Poddanství žen od Johna Stuarta Milla (The Subjection of Women, Mill 1869).
Charlotta se narodila 20. listopadu 1850 v Brooklynu v New Yorku do rodiny bohatého amerického obchodníka. Jako mladá se vzdělávala v hudbě a matematice. V roce 1876 potkala Tomáše Masaryka a o dva roky později spolu uzavřeli sňatek.
Spojovala je především podobná filosofie a liberální pohled na svět.
Po přestěhování do Prahy začala významně působit v ženském hnutí. Od roku 1882 zprvu v Náprstkově Americkém klubu dam, později v žižkovském spolku Domovina pro záchranu svedených děvčat a v ženské sekci Sokola. Podporovala rozvoj českého ženského školství.
Poté však přišla 1. světová válka, během které byla rodina ohrožena. Zatímco Masaryk odešel do exilu s dcerou Olgou, Charlotta zůstala v Praze s ostatními dětmi. Jejich dcera Alice byla v tobě zatčena a Charlotta těžce onemocněla. Po konci války a vzniku Československa však rodina nabyla na váženosti a z Masaryka se stal prezident. Charlotta se zasadila o to, aby v první ústavě Československa z roku 1920 byla žena ve všech oblastech postavena na roveň muži. V témže roce se účastnila i voleb. Z nemoci se však nikdy plně nevzpamatovala a zemřela 13. května 1923 na zámku Lány.
Alice Garrigue Masaryková
Dcera Tomáše a Charlotty se narodila ve Vídni 3. května 1879. Studovala na Střední soukromé škole dívčí spolku Minerva a v červenci 1898 maturovala na chlapeckém Akademickém gymnáziu. Její touhou bylo stát se lékařkou, což byl v době, kdy byla medicína ženám nepřístupná, velmi náročný úkol. Přesto zde téměř dva roky studovala (nemohla se však plně účastnit na přednáškách, protože neměla oficiální status studentky), jako jediná žena mezi muži. Později se však rozhodla přestoupit na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde jako první žena na pražské univerzitě získala titul doktorka historie.
Vzhledem k tomu, v jaké rodině vyrůstala, jistě nemohla zůstat intelektuálně netknuta smýšlením svých rodičů. Jako veřejná činitelka, zakladatelka a první předsedkyně Československého červeného kříže, bojovala za zlepšení sociální situace a vzdělávaní žen. Zároveň se s Františkou Plamínkovou zasazovala o volební právo pro ženy – aktivně se účastnila činností "Výboru pro volební právo žen".
V letech 1918 – 1919 byla poslankyní Revolučního národního shromáždění Republiky československé, kde - i když byla Češka - byla členkou slovenské parlamentní reprezentace. V roce 1919 založila Československý červený kříž a 20 let byla jeho předsedkyní. Za jejího působení vyvíjela tato organizace rozsáhlou zdravotnickou, charitativní a sociální činnost. Velmi se angažovala v ošetřovatelském školství, založila i Českou ošetřovatelskou školu. Alice Masaryková jednak aktivně podporovala vzdělávání ošetřovatelek a financování školy, jednak svým postavením a angažovaností pomáhala zvyšovat prestiž školy i ošetřovatelské profese.
Po smrti své matky se Alice Masaryková věnovala vedení „prezidentské“ domácnosti svého otce, spolupracovala s Josipem Plečnikem na úpravách Hradu a jeho zahrad. Po komunistickém převratu v Československu a dodnes plně neobjasněné smrti jejího bratra Jana Masaryka, odešla koncem roku 1948 do emigrace a od roku 1950 žila v USA. Zemřela 29. listopadu 1966 v Chicagu ve svých 87 letech.
Autorka: Petra Boumová
Zdroje: Wikipedie - Charlotta Garrigue Masaryková, Wikipedie - Alice Masaryková, iFORUM. Alice Masaryková - první doktorka historie na pražské univerzitě
Článek vznikl v rámci projektu "Ženy a muži v rovnováze". Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
