Přinášíme Vám rozhovor s Blankou Procházkovou, radní Jihočeského kraje a 1. místopředsedkyní krajského výkonného výboru ČSSD. Sérií rozhovorů s krajskými političkami vám chceme přiblížit regionální úroveň politiky, která je pro mnohé stále ještě velkou neznámou. V příštím rozhovoru se můžete těšit na starostku Havlíčkova Brodu a zastupitelku kraje Vysočina paní Janu Fischerovou. Přejeme příjemné čtení!Na čem v těchto dnech pracujete, co Vás v tuto chvíli zaměstnává? Máte nějakou oblast, na kterou se v rámci své práce zaměřujete či specializujete?
Proč jste se rozhodla vstoupit do politiky? Proč jste si vybrala práci političky na krajské úrovni? S jakou vizí, idejemi jste vstupovala do politiky?
Nijak jsem se nerozhodla, chtěla jsem zůstat po svých zkušenostech apolitická, avšak přijala jsem před lety zaměstnání, které bylo angažovaností v politické straně podmíněno. Jelikož mi zaměření oné strany nebylo tak říkajíc „proti srsti“, přijala jsem členství v ČSSD s vědomím, že jsem dobrovolně nastoupila do imaginárního vlaku, s nímž pojedu až do okamžiku, kdy mě zásadní okolnosti přimějí vystoupit. Zatím se tak nestalo. Práci političky na krajské úrovni jsem si nevybrala: každý člen jakékoli etablované politické strany vám potvrdí, že k nominaci do té či oné funkce potřebujete souhlas místních, okresních, krajských organizací, že procházíte složitým systémem vnitrostranických nominací a voleb. Ideální je, jste-li ke kandidatuře na určitý post okolím přímo vyzvána a jste-li s touto skutečností srozuměna a ochotna funkci vykonávat. Mé vize, ideje, jsou zcela jasné: solidarita s těmi, kteří nezaviněně nemohou držet krok s úspěšnými. Právo na štěstí si nemůže činit nikdo, právo na důstojný život by měl mít každý.
Jaký postoj zastáváte k tvrzení, že je žen v politice na všech úrovních – místní, regionální i parlamentní - nedostatek?
Záleží na tom, komu větší množství žen v politice chybí – zda jim samotným, či po jejich přítomnosti volají i muži. Osobně nejsem přívržencem tzv. „kvót“, jež určují ten či onen počet žen na kandidátkách politických stran, protože se domnívám, že schopná žena si sama dokáže vydobýt své „místo na slunci“, zejména tehdy, získá-li si přirozenou autoritu. Na druhé straně přiznávám, že ženy jsou s to uvést do politické práce dimenze jisté kvality: jsou cílevědomé, pečlivé a trpělivé, jsou schopny vcítění, soucitu a porozumění, mnohým přitom nechybí bystrý mozek. Mají-li zároveň i smysl pro humor, bývá v jejich společnosti mužům dobře, takže je pokládají za rovnocenné partnery. Takové kritérium angažovanosti žen v politice pokládám za výchozí či zásadní parametr, nikoli bezduchá, papírově nařízená měřítka, která protlačí do stranické struktury třeba „šedé myši“ nebo i hysterické matróny, prostě neosobnosti.
Setkala jste se v průběhu své politické praxe s diskriminací, protože jste žena?
Nesetkala. Klasické rčení „vrať se k vařečce“ jsem nezaznamenala nikdy, stejně jako jiné podobné invektivy vymezující se poukazem na obecně, primitivně chápanou odlišnost pohlaví. Domnívám se však, že pro zdravě ambiciózní ženu jsou nebezpeční především zakomplexovaní muži (lidé s komplexy vůbec) a i těch se ve světě politiky pohybuje nemálo.
Co byste vzkázala ženám, které se rozhodují, že vstoupí do politiky?
Nic zásadního. Nebudu kázat „moudra“, vím-li, že osobní zkušenost je vždy jedinečná a povětšinou nesdělitelná. Každá z nás si musí politickou práci vyzkoušet vlastním tělem a duší. Snad jen maličkost: politička nechť se nikdy nebojí zůstat ženou – způsobem jednání, stylem chování a pečlivou úpravou zevnějšku. Nezáleží na tom, čím nás příroda vybavila či oč nás obrala, vždyť každá žena, vynasnaží-li se, může být přitažlivá svým zcela osobním kouzlem (navzdory vnitřním našeptávajícím hendikepům). Nebýt líná chtít se líbit, to je dobrá deviza – posílí sebevědomí a bezprostředně přispěje i ke kultivaci převážně mužského okolí.
Autorka: Veronika Křenová
