Projekt zpracovaly fotografky Michaela Zeinerová Brachtlová a Veronika Daňhelová
Mgr. Michaela Zeinerová Brachtlová, PhD. je absolvenkou FAMU a od roku 1996 se živí svobodným povoláním jako fotografka, vystavuje doma i v zahraničí. Postavení ženy v umění a ve společnosti patří k jejím stálým zájmům. Také svou diplomovou a doktorskou práci věnovala ženám, které se dokázaly výrazně prosadit na světové scéně současného umění. Projekt Fóra 50% byl pro autorku vítanou příležitostí dostat se do bezprostřední blízkosti žen, které se pustily do nelehkého úkolu prosadit se mezi muži v politice.
Veronika Daňhelová studuje na Fakulte užitého umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a projekt "Ženy v ofsajdu?" je její první větší výstavou. K projektu ji přivedl zájem o problematiku genderu, který jak říká, vychází z jejích osobních zkušeností.
Rozhovor s autorkami fotografií
Jak se Vám pracovalo s političkami a politiky? Jak probíhala realizace projektu? Překvapilo vás něco?
Michaela:
Všichni oslovení byli velice příjemní a víceméně také velmi vstřícní. Tři ženy ze 6 političek a politiků, které jsem fotografovala, mě nechaly vstoupit i do svého domova. Jejich soukromý a veřejný život je zřejmě volně propojen. Tři ostatní se omezili na spolupráci během pracovní doby a předvolebních aktivit.
Veronika:
Práce s jednotlivými kandidáty a kandidátkami probíhala v přátelském duchu. To mě asi trochu překvapilo. Myslím, že musí být velice nepříjemné, když vás někdo celý den pronásleduje s fotoaparátem v ruce, navíc v takovém vypjatém období. Pro mě bylo zajímavé poznat oblast, ke které má apolitický člověk přístup jen těžko, vidět lidi při práci, při tom, co se nazývá předvolební kampaní.
Zaznamenaly jste během fotografování nějaké rozdíly v práci a životě političek a politiků? Objevily se naopak nějaké oblasti, které se vůbec nelišily?
Michaela:
Dělat závěry ze zkušenosti se 6 lidmi a za tak krátkou dobu je nemožné. Obecně jsem nabyla dojmu, že často obtížnější práce (přímý kontakt s voliči na ulici apod.) a práce v zázemí dělají ženy. Jsou velmi agilní, ale jejich úsilí se adekvátně tomu nezúročuje v zastoupení na kandidátkách a zejména na volitelných místech.
Veronika:
To se asi nedá přesně říct. Už jenom kvůli tomu, že jde o malý vzorek politiků z různých okresů, stran, které také celou kampaň pojímali jinak.
Jaký je Váš vztah k tématu genderu? Proč jste se rozhodly pracovat na projektu Fóra 50% "Volby 2006 z pohledu genderu"?
Michaela:
Projekt Fóra 50% pro mě byl vítanou příležitostí dostat se do bezprostřední blízkosti žen, které se pustily do nelehkého úkolu prosadit se mezi muži v politice.
Veronika:
Můj vztah k tématu genderu je spíše zájmový a vychází z mých zkušeností. Necítím se být v této problematice angažovaná, ale díky svému pohlaví vše vnímám a pochopitelně také adekvátně reaguji.
Ovlivnila Vás ve Vaší tvorbě nebo ve Vašem životě nějaká žena?
Michaela:
Můj pohled na svět formovala rodina. Moji učitelé byli muži a dlouho jsem se pohybovala v prostředí, které bylo především mužské. Ale snad právě proto jsou mi největšími vzory a inspirací výjimečné ženy - ať v umění nebo v životě.
Veronika:
Určitě. Není to pravidlem, ale ženská tvorba se mi zdá být snadněji analyzovatelná. Ženské vzory jsou zajisté potřeba, aby bylo také na co navazovat, pokračovat v načatém.
Myslíte si, že má česká společnost v oblasti rovných příležitostí pro ženy a muže ještě co zlepšovat? Jakou oblast považujete za nejvíce hodnou pozornosti?
Michaela:
Myslím si, že se vnímání postavení ženy ve společnosti mění, ale jen velmi pomalu. Rovné příležitosti jsou stále především teorie. Další vývoj však mají v rukou i ženy samy.
Za důležité považuji dvě věci:
1)jaký mediální obraz o sobě nechají ženy vytvářet a jak se jím pak samy nechají ovlivňovat
2)jaký vzor chování a myšlení předají svým dětem.
Veronika:
Je spousta bludů a předsudků ve výchově, které se předávají z generace na generaci. To hlavně se mi zdá být původcem další omezenosti v lidském chování a přístupech.
Autorka: Kristina Gotteltová, Fórum 50 %, 23.6.2006
