Ve srovnání s průměrem v zemích EU je žen v nově zvoleném finském parlamentu „mnoho“. Ale kritické severské hlasy mluví o mužské dominanci. „Výsledky nejsou žádný triumf pro politiku rovnosti žen a mužů,“ zněl jeden z prvních komentářů k dubnovým volbám ve Finsku. Redaktorka Ida Henriksson v něm mimo jiné napsala, že průměrný kandidát byl čtyřicetiletý muž a že ve Finsku i nadále existují určitý antifeminismus a předsudky vůči ženám, což způsobuje, že jich je v politice méně než mužů.
Následovala vlna kritických i podpůrných reakcí, občas i dost ostrých, jak už tomu v diskusích kolem voleb a žen v politice bývá. Názor redaktorky odrazil mínění mnohých Skandinávců – a to zdaleka nejen žen: jsme na tom, co se týká genderové rovnosti dobře ve srovnání s většinou zemí, ale mohlo a mělo by být ještě lépe.
Ale podívejme se na výsledky. V novém finském parlamentu je 83 žen, což je 41 procent z 200 mandátů. Novou vládu pravda vede muž - Juha Sipilä – ale na pěti z 13 ministerských postů sedí ženy. Což je kolem 38 procent. Viděno středoevropskýma očima a vlastně i očima celé EU, kde je průměrné zastoupení žen v parlamentech 28 procent a ve vládách ještě nižší, jsou finská čísla skvělá. Podobně jako ta v ostatních severských zemích.
Ale pohledem těch četných seveřanů, kteří podporují myšlenku genderové rovnosti, úplně uspokojivá ještě nejsou. To prohlašují i některé média. „Mužská dominance v parlamentu – zvoleno méně žen než dřív,“ píše ve svém webu švédská redakce finského rozhlasu (asi pět procent z 5,5 miliónu obyvatel Finska jsou etničtí Švédové) a zdůrazňuje, že v předešlých volbách se do parlamentu dostalo 86 žen.
Norsko a Švédsko vedou
Na výbornou je zatím jen rozdělení pozic 50:50 ve vládách v Norsku a Švédsku – v té norské je devět žen a devět mužů, v té švédské je to po dvanácti. V Dánsku a na Islandu je žen ve vládě kolem jedné třetiny a ve všech severských parlamentech se počet žen v posledních pár letech pohybuje mezi 38 a 44 procenty. K takové úrovni se přibližují i Faerské ostrovy, autonomní součást Dánska s 50.000 obyvatel, kde žen v politice bylo relativně méně.
Nespokojenost s výsledkem posledních finských voleb pochopíme snáze, když se podíváme několik let zpátky. Po volbách před čtyřmi roky bylo žen v parlamentu 43 procent, což byl historicky nejlepší výsledek. A po těch předchozích volbách v roce 2007 mělo Finsko vládu, v níž ženy zaujímaly téměř 60 procent ministerských postů. A v roce 2003 měl dokonce ženu jak v prezidentském, tak v premiérském křesle. Pravda, jen dva měsíce, ale světový unikát to byl. V té době mělo Finsko také vyrovnaný ministerský kabinet 50:50.
Současná čísla jsou tedy o něco nižší, ale rozdíly oproti dřívějšímu genderovému rozdělení jsou malé a není důvod k obavám – ženy jsou pevná součást finské politiky a jejich boj o vliv má dlouhou tradici. Finky získaly už v roce 1906 jako první Evropanky právo volit do parlamentu i být voleny. Ve volbách o rok později už získaly skoro deset procent křesel v parlamentu a další rok už to bylo 12,5 procent. Od té doby mělo zastoupení žen stoupající tendenci. Totéž platí i pro ostatní severské státy, ovšem tam šel vývoj podstatně pomaleji – deseti procent v parlamentech dosáhly až po Druhé světové válce.
O autorce Daně Schmidt
Články o inspiraci ze Skandinávie pro Vás připravuje novinářka Dana Schmidt. Narodila se v roce 1943 v Praze. Vystudovala FF UK (obor germanistika a bohemistika), v roce 1967 se po sňatku s dánským občanem odstěhovala do Dánska, kde několik let učila češtinu na katedře slavistiky místní univerzity v Aarhusu. Později vystudovala novinařinu na Vysoké škole žurnalistiky (Danmarks Journalisthøjskole). Po většinu své novinářské kariéry pracovala v prestižních novinách Politiken - jednom z hlavních deníků Dánska a Skandinávie vůbec. Po odchodu do důchodu žije v Praze, několik měsíců v roce však tráví v Dánsku se svým synem a vnoučaty. Dodnes se příležitostně věnuje psaní článků.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
