Hlavní brzdou zvýšení zastoupení žen v politice jsou politické strany a včerejší výsledky soutěže Strana otevřená ženám to opět potvrdily.
Letošní ročník soutěže Strana otevřená ženám, kterou Fórum 50 % pravidelně vyhlašuje, byl letos výjimečný z hlediska rekordního množství hodnocených stran. Porota, ve které zasedli politolog a sociolog Karel Müller, politoložka Petra Rakušanová Guasti, politolog Petr Just, právnička Pavla Špondrová a politoložka a ředitelka Fóra 50 % Jana Smiggels Kavková, jich hodnotila celkem devět.
Kritéria, podle kterých byly strany do soutěže zařazeny, byla dvě:
- kandidatura ve všech krajích v podzimních krajských volbách
- zastoupení alespoň v jedné z komor Parlamentu ČR
Těmto kritériím vyhovělo celkem 9 stran (v abecedním pořadí): Česká pirátská strana, Česká strana sociálně demokratická, Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová, Komunistická strana Čech a Moravy, Národní socialisté – levice 21. století, Občanská demokratická strana, Strana Práv Občanů ZEMANOVCI, Strana zelených a TOP 09. Vedle stálic, o jejichž vztahu k otázce rovnosti žen a mužů máme dobrý přehled, se poprvé hodnotily i nové, zpravidla menší strany. Příjemným překvapením pro nás bylo, že nově hodnocené strany se do soutěže zapojily aktivně a zaslaly nám vyplněné dotazníky. Naopak dvě strany, které české politice dlouho dominovaly, ČSSD a ODS, nám ani přes několik připomenutí dotazníky nezaslaly (v případě ODS se tak stalo již podruhé).
Po včerejším vyhlášení výsledků je již jasné, že ženám nejotevřenější je – již tradičně – Strana zelených. Je to jediná česká politická strana, která uplatňuje genderové kvóty jak pro volbu stranických orgánů, tak při sestavování kandidátních listin. Zelení jsou jediní, kdo má ženy více žen vedení než v členské základně. Otázka genderové rovnosti je navíc velmi dobře zpracována v programu strany. Na prvním místě se porota shodla jednomyslně. I když je jistě i do budoucna co zlepšovat, v porovnání s ostatními stranami nebylo o vítězství právě Strany zelených pochyb. Nezbývá než doufat, že se stane inspirací i pro ostatní aktéry naší poněkud zatuchlé politické scény.
Na druhém místě byla situace o dost dramatičtější – utkala se o něj vítězka minulého ročníku soutěže, KSČM, a ČSSD, která si minule pohoršila zejména naprosto tristním počtem zvolených poslankyň. Letos porota kladně zhodnotila právě větším zastoupení žen na kandidátních listinách, a to včetně volitelných míst. Dalším důvodem, proč se nakonec (i když s malým bodovým rozdílem) umístila sociální demokracie na druhém místě, bylo zejména obsazení Aleny Gajdůškové do funkce místopředsedkyně Senátu, spolupráce na tématu s neziskovými organizacemi či akademickými pracovišti, vytvoření nové aktivní ženské platformy s názvem Oranžový klub a dobře zpracovaný volební program.
Komunistické straně uteklo druhé místo i přes dlouhodobou práci na tématu rovnosti žen a mužů a relativně vysokého zastoupení žen jak na kandidátních listinách, tak ve volených orgánech. A to hlavně kvůli nízkému zastoupení žen ve výkonném výboru ÚV KSČM, nominace lídryně jen v jediném kraji a ošetření vyrovnaného zastoupení žen a mužů na volitelných místech kandidátních listin pouze závazným doporučením, nikoli ve stanovách ukotvenou kvótou. Kladně porota ohodnotila založení Komise žen při ÚV KSČM.
O čtvrté až páté místo se nakonec rovným dílem podělily NS-LEV 21 a ODS. Ačkoli mezi oběma stranami byly poměrně výrazné rozdíly ve prospěch prvně jmenované jak v případě nominací žen ve volbách, tak v programové oblasti, ocenila porota obsazení postu předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslavou Němcovou a snahu o spolupráci na tématu s českými i zahraničními organizacemi. Drobné krůčky směrem ke zlepšení situace žen ve straně a zohlednění tématu slaďování pracovního a osobního života v programu část poroty ocenila tzv. divokou kartou, které stranu oproti předchozím ročníkům vynesla výš.
Na šestém místě se umístila KDU-ČSL, která má jako jediná ve své členské základě více žen než mužů. Možná i proto na ni porota upřela trochu kritičtější pohled, protože argument nedostatku žen zde neobstojí. Straně rozhodně nelze upřít, že se snaží – v předsednictvu tvoří ženy přesně třetinu, má sdružení žen, k výraznějším posunům však v poslední době nedochází. Možná je to zčásti dáno i tím, že strana není příliš vidět.
Sedmé místo obsadila TOP 09, které letos uškodilo hlavně relativně nízké procento nominovaných žen jak do zastupitelstev krajů, tak do Senátu. Porotu nepřesvědčila ani deklarovaná spolupráce s odbornou veřejností a prosazování politiky rovných příležitostí, které se však omezují na fakt, že předsedkyní Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů je stranou nominovaná ministryně (a před ní ministr) práce a sociálních věcí. Naopak velmi pozitivně nás i celou porotu překvapilo usnadňování slaďování osobního a profesního života pro zaměstnankyně a zaměstnance strany.
V poměrně těsném závěsu se umístil jeden z nováčků soutěže – Česká pirátská strana. Ačkoli se strana stále „usazuje“ a do krajských voleb vyslala vůbec nejméně žen ze všech soutěžících, téma genderové rovnosti jí není cizí. Chápe ho však v trochu širším pojetí než jen v otázce postavení žen a mužů – v programu zahrnuje například i téma transgender lidí. Kladně porota zhodnotila i pětinové zastoupení žen v předsednictvu strany a úvahy o založení ženské frakce, klubu či skupiny s pracovním názvem Pirátky. S velkým odstupem se na posledním místě umístila další nově zařazená strana – Strana práv občanů Zemanovci. Ačkoli v nominacích a zastoupení žen ve vedení si strana nevedla špatně, na konečný výsledek měla vliv absence konkrétních kroků či opatření ke zlepšení situace žen ve straně i v celé společnosti – program strany jde spíše proti rovnosti žen a mužů. Zcela v něm chybí jakýkoliv sociální rozměr, převládá naopak laciný populismus.
Největším překvapením pro nás byly progresivní návrhy zákonů, jejichž autorem je David Rath. S potěšením jsme zjistili, že čas trávený ve vazební věznici využívá velmi plodně: v našem hodnocení se objevilo celkem pět jeho návrhů. Zaujal nás především již několikrát neúspěšně projednávaný návrh zákona o náhradním výživném placeném státem, dále několik návrhů na zlepšení práv vězeňkyň. Je škoda, že až mezní zkušenost s dlouhodobým pobytem ve vazbě pomohla panu Rathovi vnímat problémy běžných lidí. Možná by stálo za to vymyslet jakési „zážitkové pobyty“ i pro další zákonodárce.