Vážený pane prezidente,
Česká ženská lobby je upřímně šokována návrhem budoucí vlády. Po dvaceti letech života v demokratické společnosti, podpisu mnoha mezinárodních a vnitrostátních právních závazků k vyššímu zastoupení žen v rozhodovacích pozicích, předvolebních slibech předsedů stran budoucí koalice a existenci velkého množství žen, jež prokázaly své politické a řídící schopnosti, vyjadřujeme zásadní nesouhlas se sestavením vlády a vyzýváme Vás k tomu, abyste tuto vládu nejmenoval. Tento dopis posíláme jako otevřený.
V nedávných volbách do PSP ČR dali voliči a voličky masově najevo, že mají zájem o vyšší počet žen v politice – 14 se jich dostalo do sněmovny pomocí preferenčních hlasů. Nejen díky tomu ženy získaly posty ve vedení Poslanecké sněmovny. Česká ženská lobby však už při volbě vedení PSP ČR upozorňovala, že ženy by mohly chybět ve vládě. Bohužel se tak stalo.
Je pravdou, že některé političky, resp. konkrétně jedna, a to Karolína Peake, ministerskou pozici odmítla. To lze pochopit, s jedním odmítnutím se dokonce nejspíš musí počítat. Konstatování, že si problém nulového zastoupení žen ve vládě koaliční partneři „uvědomují“, však není hodné vládnoucích stran. Ženy představují 30 – 50 % členských základen politických stran. Města České republiky vede něco málo přes 1 000 starostek. Ženy představují 54 % všech absolventů vysokých škol. Ve vědě či na manažerských postech jich sice není mnoho (či alespoň ne tolik jako mužů), ale dost na to, aby se našla alespoň jedna či dvě ženy na post ministryň.
Českou republiku čekají zásadní reformy ve zdravotnictví, školství či v důchodovém systému, které se stejnou měrou dotknou jak žen, tak mužů. Životní zkušenosti žen jako skupiny jsou však jiné než zkušenosti mužů jako skupiny. Česká ženská lobby považuje za zcela nepřijatelné, aby se ženy na těchto reformách přímo v exekutivní rovině nepodílely.
Když se sestavovala nová Evropská komise, většina států nominovala muže. Jenže národní státy jaksi nepočítaly s tím, že si Barroso „dupne“ a bude chtít alespoň polovinu Komise složenou z žen. Ty se poté – najednou – našly. A nejenže se našly nějaké ženy, našly se ženy kompetentní, za kterými si národní státy stojí jako za svými „zástupkyněmi“ v Komisi. Je potřeba aktivně hledat a chtít. Petr Nečas byl pověřen sestavením vlády, byl tedy ve stejné pozici jako výše zmíněný Barroso. Pokud ženy ve vládě chce, mohl dát sám sobě, svým spolustraníkům a budoucím koaličním partnerům druhý pokus. Sestavování Komise ukazuje, že ženy připravené převzít zodpovědnost ve společnosti jsou. Jen je potřeba je aktivně hledat.
Nestalo se tak. Vyzýváme proto Vás, vážený pane prezidente, abyste tuto vládu nejmenoval.
„No taxation without representation“ (žádné zdanění bez zastoupení) hlásali britští kolonisté žijící na území dnešních Spojených států amerických v druhé polovině 18. století. Vyjadřovali jím přesvědčení, že jejich práva jakožto občanů britského impéria jsou porušována. Odváděli totiž (nemalé) daně, v britském parlamentu však neměli žádné zástupce. Zdanění tak považovali za protiústavní. Neshody mezi britskou vládou a kolonisty pak přerostly v úspěšnou revoluci, sepsání ústavy a přijetí dodatků o lidských právech.
Česká ženská lobby nechce navazovat na odkaz revoluce ani nevybízí k bojkotu daňového systému. Sestavení čistě mužské vlády je však popřením principů, na nichž demokracie stojí – spravedlivá a férová společnost, podíl na rozhodování a pasivní volební právo pro ženy (ale i muže). Co kdyby to bylo naopak a vláda byla sestavená pouze z žen?
S pozdravem za Českou ženskou lobby,
Alexandra Jachanová Doleželová
předsedkyně
