Vše, co potřebujete vědět o komunálních volbách I.

Říjnové komunální volby se blíží, a proto nabízíme "předvolební speciál", který se zaměřuje na aktuální zastoupení žen v komunální politice, volební systém a možné voličské strategie pro podporu žen ve volbách do obecních a městských zastupitelstev.

Zastoupení žen v městských a obecních zastupitelstvech

Na postavení žen v politice na úrovni měst a obcí je potřeba nahlížet komplexněji než na situaci v parlamentu. Nestačí totiž pouze konstatovat, že z 6 249 měst a obcí v České republice je 1 117 vedeno ženami – starostek je tedy 18 %. Zároveň je třeba upozornit na fakt, že zde existuje nepřímá úměra: čím větší obec či město (větší rozpočet, větší moc apod.), tím méně jsou ve vedení zastoupeny ženy. Často stává i to, že ženy jsou starostkami těch obcí, kde je nějaký problém.

Pokud se na čísla udávající zastoupení žen v komunální politice podíváme podrobněji, zjistíme, že tato nepřímá úměra skutečně platí: zatímco v zastupitelstvech obcí je poměr žen 26 %, ve městech je to 23 % a ve statutárních městech jen 19,5 %. V případě, že se občané a občanky nechtějí s těmito čísly spokojit, mají šanci dát své přesvědčení najevo jednou za čtyři roky v komunálních volbách.

Zde však narážíme na další problém. Současný volební systém do zastupitelstev měst a obcí je natolik složitý, že se v něm lze jen stěží zorientovat, natož vymyslet funkční taktiku, jak poměř žen na komunální úrovni efektivně zvýšit. Ideální stav by byl samozřejmě takový, že by samy volební strany sestavovaly genderově vyrovnané kandidátní listiny – například pomocí zipového pravidla, kdy se muži a ženy na kandidátce střídají. Pokud by tak učinily všechny strany, vybírali by si voliči a voličky stranu dle konkrétních osobností, programu, práce, kterou strana pro obec odvedla, či podle svého politického přesvědčení. Pak by však již pravděpodobně nebylo potřeba ženy nijak zvlášť preferovat, jelikož jejich šance na zvolení by byly stejné jako u mužů. Pokud by tímto způsobem sestavovaly kandidátní listiny jen některé strany, mohlo by se to stát jejich konkurenční výhodou. V současné době – až na světlé výjimky jako je například zipově sestavená kandidátka Strany pro otevřenou společnost pro letošní volby do zastupitelstva města Opavy1 – se však s genderově vyrovnanými kandidátními listinami (obzvlášť ve větších městech) nebo s ženami na jejich předních místech příliš často nesetkáváme.

Volební systém, možnosti preferování a metoda přidělování mandátů

Nezbývá tedy jiná možnost jak ženy do komunální politiky dostat, než preference konkrétních žen zastoupených na kandidátních listinách. Komunální volby jako jediné umožňují tzv. panašování – tedy volbu napříč kandidátními listinami jednotlivých volebních stran. Pro celý volební obvod existuje jediný hlasovací lístek složený z kandidátních listin jednotlivých volebních stran. Platné úpravy hlasovacího lístku jsou ze zákona2  možné tři:

1. označení křížkem před jmény jednotlivých kandidujících až do výše počtu členů/ek zastupitelstva napříč jednotlivými volebními stranami
2. označení křížkem před názvem nejvýše jedné volební strany
3. označení křížkem před názvem nejvýše jedné volební strany a křížkem před jmény jednotlivých kandidujících za jiné volební strany

Při sčítání volebních hlasů se v případě, že je označena jak strana, tak jednotliví kandidující za tuto stranu, připočítá hlas pouze volební straně a k označení jednotlivých kandidujících se nepřihlíží. Hlasy jsou sčítány jak pro jednotlivé kandidující, tak pro celé volební strany.
Hlasy pro volební strany se počítají následovně:

1. jsou-li na kandidátní listině označena jen jména jednotlivých kandidujících, přičte se straně tolik hlasů, kolik kandidujících je za danou stranu označeno
2. je-li na kandidátní listině křížkem označena pouze jedna volební strana, přičte se straně nejvýše tolik hlasů, kolik je mandátů v zastupitelstvu3
3. je-li označena jak jedna volební strana, tak jednotliví kandidující z ostatních stran, přičte se ostatním volebním stranám tolik hlasů, kolik je na jejich kandidátní listině označených jednotlivých kandidujících a označená volební strana získává tolik hlasů, kolik činí rozdíl mezi celkovým počtem mandátů v zastupitelstvu a počtem označených jednotlivých kandidujících z ostatních volebních stran

Pro účely přidělování mandátů konkrétním kandidujících je potřeba znát počet hlasů, který obdrželi. Hlasy pro jednotlivé kandidující se počítají takto:

1. jsou-li na kandidátní listině označena pouze jména jednotlivých kandidujících, přičte se každé/mu takto označené/mu kandidující/mu jeden hlas
2. je-li na kandidátní listině křížkem označena pouze jedna volební stran, přičte se hlas každému kandidujícímu dle pořadí na kandidátní listině, přičemž číslo poslední/ho kandidující/ho je shodné s celkovým počtem mandátů v zastupitelstvu
3. je-li označena jak jedna volební strana, tak jednotliví kandidující z ostatních stran, přičítá se po jednom hlasu každé/mu jednotlivé/mu kandidující/mu z ostatních volebních stran, za označenou volební stranu se přičítá po jednom hlasu v pořadí dle hlasovacího lístku tolika kandidujícím označené volební strany, kolik činí rozdíl počtu volených členů/ek zastupitelstva a počtu jednotlivě označených kandidujících

Poté, co jsou známy jak počty hlasů odevzdané pro jednotlivé volební strany, tak pro jednotlivé kandidující, přistoupí Český statistický úřad k přidělování mandátů – nejprve volebním stranám, poté konkrétním kandidujícím. Ještě předtím je však potřeba zjistit, které strany vůbec postupují do skrutinia. To probíhá tak, že se zjistí celkový počet platných hlasů pro všechny kandidátní listiny. Pokud některá z kandidátních listin získala méně než 5 % z celkového počtu hlasů vyděleného počtem volených zastupitelů/ek a vynásobeného počtem kandidujících za danou volební stranu, maximálně však počtem rovným počtu volených zastupitelů/ek, do skrutinia nepostupuje a k hlasům odevzdaných pro ni či kandidující na ní zastoupené se již dále nepřihlíží.

V první fázi jsou (podobně jako např. při volbách do Poslanecké sněmovny) mandáty přidělovány stranám, a to na základě d'Hondtovy metody4. Poté, co jsou známy počty mandátů pro jednotlivé strany, zjišťuje se, kterým kandidujícím budou tyto mandáty přiděleny. Pro přidělení mandátu je zpravidla rozhodující místo na kandidátní listině5; přednostně jsou však mandáty přidělovány těm kandidujícím, které a kteří obdrželi nejméně o 10 % hlasů více, než byl průměr6 hlasů na jednoho či jednu kandidující dané volební strany.

Dvě zásadní změny, kterými způsob přidělování mandátů v uplynulých letech prošel, přinesly jednak značnou nepřehlednost systému, jednak omezily možnost výběru konkrétních kandidujících. Takto složitý systém převodu hlasů na mandáty značně komplikuje i vytvoření nějaké spolehlivé strategie, jak do komunálních zastupitelstev zvolit více žen. Díky tomu, že každý volič a každá volička mají k dispozici tolik hlasů, kolik je rozdělováno mandátů, mohou si v podstatě „složit“ vlastní zastupitelstvo. Tato možnost je však do značné míry blokována právě zmiňovanými úpravami – mandáty jsou rozdělovány pouze stranám, které obdrží dostatečný počet hlasů, změna přepočtu hlasů na mandáty mírně zvýhodnila volební strany s největším ziskem hlasů a možnost výběru byla značně omezena tím, že mandáty jsou konkrétním kandidujícím přidělovány zpravidla na základě pořadí na kandidátní listině.

Volební strategie pro vyšší zastoupení žen

Voličky a voliči sice mají šanci udělit hlasy konkrétním kandidujícím, k tomu, aby se někdo z nižších míst na kandidátních listinách dostal na první místo, však potřebuje relativně silnou podporu v podobě množství křížků před svým jménem. V praxi se tak často stává, že hlas udělený konkrétní/mu kandidující/mu ve výsledku připadne těm kandidujícím, které a kteří byli nominováni na přední místa kandidátní listiny dané volební strany. Navíc zákon neumožňuje volit jednu konkrétní stranu a v rámci ní preferovat konkrétní kandidující. „Preferenční“ hlasy mají tedy sílu pouze v situaci, kdy velké množství lidí hlasuje pro jednu konkrétní osobu. Volební chování lze však v případě komunálních voleb odhadovat jen stěží.

Můžeme se domnívat, že v menších obcích (vzhledem k relativně malému počtu hlasů, které mají voliči a voličky k dispozici) je volba napříč kandidátními listinami mnohem častější než například ve statutárních městech, kde je spíše volena jedna konkrétní strana (případně jedna strana a několik vybraných kandidujících ze stran ostatních). V obou případech (i když pravděpodobně v různé míře) bývají křížky udělovány známým osobnostem – zpravidla lidem, kteří v komunální politice již působí nebo se jinak veřejně angažují.

Univerzálně platná rada, jak v nadcházejících volbách přispět ke zvýšení počtu žen v komunální politice, pravděpodobně neexistuje a každý způsob s sebou nese určitá rizika. Relativně bezpečnou variantou je buď volit takovou stranu, na jejíž kandidátní listině jsou ženy obsazeny na předních místech, nebo označit na hlasovacím lístku ženy z různých volebních stran, zpravidla však nominovaných na vyšší příčky (pokud nejde o osobnosti s širokou podporou veřejnosti), případně obě varianty spojit – volit jednu konkrétní stranu s genderově vyváženým zastoupením a ženy z jiných stran zastoupené na předních místech. Zároveň platí, že pravděpodobnost přednostního obsazení mandátu je o něco větší u středních a menších stran, než u stran s nejvyšším ziskem hlasů.

Nezapomínejme však na to, že ačkoli jsou volby nejvýznamnější příležitostí, jak se pokusit zajistit vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice, nejsou zdaleka příležitostí jedinou. Pokud se to tedy v těchto volbách nepodaří, nenechme si ujít žádnou další příležitost, jak se tomuto cíli o kus přiblížit.

Autorka: Veronika Šprincová

Poznámky:

1.Příklady genderově vyvážených kandidátek budeme postupně zveřejňovat na našem webu.

2. Volby do obecních a městských zastupitelstev se řídí zákonem č.491/2001 Sb.

3. V případě, že volební strana nominovala méně kandidujících, než je počet členů/ek zastupitelstva, přičte se jí jeden hlas za každou kandidující osobu.

4. Dle současné zákonné úpravy to znamená, že počet hlasů odevzdaných pro volební stranu je dělen dle d'Hontovy metody řadou po sobě jdoucích přirozených čísel (1, 2, 3, 4, 5 atd.). Takto vypočítané podíly jsou seřazeny podle velikosti až do počtu mandátů, které mají být v zastupitelstvu přiděleny. Do roku 2001 nebylo stanoveno žádné kvórum (do skrutinia tedy postupovaly všechny volební strany) a počet hlasů byl dělen metodou Sainte-Laguë řadou celých lichých čísel – předchozí úprava proto byla otevřenější vůči menším subjektům a rozdělení mandátů bylo „poměrnější“ než nyní.

5. I v tomto bodě došlo ke změně zákonné úpravy – do roku 1994 nebylo pro přidělování mandátů místo na kandidátní listině rozhodující. Pořadí kandidujících pro přidělení mandátu bylo určováno dle počtu získaných hlasů a na pořadí na kandidátní listině byl brán zřetel pouze v případě shodného počtu hlasů.

6. Průměr vyjádřen celým číslem bez zaokrouhlení a počítá se následovně: celkový počet hlasů odevzdaných pro volební stranu se vydělí počtem kandidujících za tuto volební stranu.



Sdílejte s přáteli

Newsletter

Získejte aktuální informace o dění ve světě politiky a o akcích Fóra 50 %.

Kurzy a služby

Objednejte si naše kurzy, facilitaci, konzultace či genderovou expertízu.

Chci podpořit fórum 50 %

Sami si zvolte variantu Vaší podpory. Děkujeme!

KOALICE za vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice

Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR
Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR
ZJISTĚTE VÍCE
Již 865 podpisů!