Metoda gender mainstreamingu představuje jeden z nejúčinnějších nástrojů k odstraňování genderové nerovnosti.
Gender mainstreaming znamená "prostoupení" hlediska genderové rovnosti všemi koncepčními a rozhodovacími procesy ve všech jejich fázích, včetně plánování, provádění a vyhodnocování. Jedná se o uplatňování perspektivy rovných příležitostí při rozhodovacích procesech ve všech oblastech politiky a organizace práce, při reorganizaci, tvoření a hodnocení těchto procesů. Genderová perspektiva by měla být integrována do všech existujících politik, a to i do těch, které se na první pohled jeví jako genderově neutrální (doprava, finance, životní prostředí...atd.). Před přijetím jakéhokoli rozhodnutí je nutné vyhodnotit dopad tohoto rozhodnutí na ženy a muže (tzv. genderová analýza) a případně odstranit jejich škodlivé účinky.
Tato politika musí být aplikována na všech úrovních (evropská, národní, regionální, lokální). Každý úřad musí mít vlastní soubor opatření k vyrovnávání příležitostí žen a mužů v oblasti veřejné politiky, za kterou nese odpovědnost. Genderový mainstreaming musí být prováděn i v personální politice.
K úspěšnému provádění této metody je nutné disponovat genderově senzitivními statistikami. Na základě příslušných dat je možné vytvořit analýzu, na kterou navazuje konkrétní specificky zaměřené řešení.
Tato strategie je velmi přínosná a účinná. Gender mainstreaming je zaměřen na politické procesy jako takové a na implementaci genderové perspektivy, a proto nevyžaduje definici speciálních kategorií či cílových skupin. Hlavní výhodou je, že se tato metoda pohybuje v rámci širších dimenzí s předpokladem, že prakticky žádný zákon, politické opatření či instituce není genderově neutrální, ačkoliv se to obecně předpokládá (např. opatření v dopravě apod.). Pokud instituce fungují a produkují předpisy či zákony pouze podle jednoho (mužského) souboru norem a opomíjejí existenci a zkušenosti ostatních skupin, přispívají k udržování genderové nerovnosti. Gender mainstreaming se obrací na systémy a struktury jako takové a potírá institucionalizované praktiky, které zapříčiňují jak individuální, tak skupinové znevýhodnění.
Myšlenka mainstreamingu byla poprvé vyslovena na ženském kongresu OSN v Nairobi v roce 1985. Znovu zazněl požadavek po zavedení gender mainstreamingu do praxe v roce 1995 na pekingské konferenci o ženách, kde byla založena Akční platforma, která vyhlásila potřebu šíření této strategie. O rok později formulovala stejný požadavek Evropská unie. V roce 1997 Evropský parlament přímo vyzval členské státy Evropské unie, aby prosazovaly politiku GM na lokální, regionální a národní úrovni. K prosazování rovnosti šancí zavazuje státy EU Amsterodamská smlouva z roku 1999.
Gender mainstreaming je nyní oficiální strategií Evropské unie a všechny projekty financované z evropských zdrojů musí prvek gender mainstreamingu nějakým způsobem zahrnout do svých aktivit. Problémem se může paradoxně stát zcela opačná situace. Širokým rozšířením genderové terminologie (a často jde opravdu pouze o terminologii, o splnění pravidel či předepsaných základních principů), dojde k "genderovému přesycení", což s sebou může přinést zamlžení skutečných aktivit a odstranění genderu, respektive žen, ze hry úplně.
Česká vláda metodu gender mainstreamingu uznala jako legitimní nástroj pro výkon politiky rovných příležitostí mužů a žen v ČR a zařadila její aplikaci mezi prioritní úkoly v této oblasti (viz vládní usnesení č. 456 z 9. května 2001). Bohužel česká vláda zůstala pouze u toho a metoda gender mainstreamingu není zatím při tvorbě a hodnocení politik prakticky využívána.
Markéta Kadlecová
Zdroje a bližší informace:
http://www.mpsv.cz/cs/940
http://www.mpsv.cz/cs/943
http://www.genderonline.cz/view.php?cisloclanku=2006020603
