V dnešním ohlédnutí za studijní cestou do Osla, kterou uspořádala Nadace OSF Praha, se zaměříme na místní úroveň a služby. Právě úroveň měst a obcí je v mnoha ohledech klíčová, jelikož zde zpravidla nejde o velké koncepce a politiky, ale o reálné kroky a praktické změny. Ať již v oblasti politiky, vzdělávání nebo třeba sociálních služeb. Všude tam se totiž objevují – nebo reprodukují – nerovnosti mezi muži a ženami.
„Genderové brýle“ jako základ
Jak ale s prosazováním rovnosti na místní úrovni vůbec začít? V Norsku na to mají účinnou metodu – inspirují politiky, političky, učitele, učitelky, lékařky, lékaře, úřednice, úředníky a další k „nasazení genderových brýlí“. To v praxi znamená uvědomovat si, jak do naší práce mohou vstupovat genderové stereotypy a vyvarovat se jich. A současně pokud se objevují nějaké statistické rozdíly mezi muži a ženami, pátrat po jejich příčinách.
Klíčová jsou v tomto ohledu školení, kde jsou účastnice a účastníci seznámeny a seznámeni s tím, jak se odlišné zacházení s různými skupinami může projevovat. Řada příkladů, které používají, vychází z lékařského prostředí. Ukazuje se například, že pokud se stejnými příznaky (například bolest při normálním dýchání) přijde starší žena a mladší muž, je situace vyhodnocena odlišně. Starší paní bývá vyhodnocena jako přehnaně opatrná na své zdraví a je jí doporučeno, aby si doma odpočinula. Od mladších mužů se naopak neočekává, že si budou stěžovat na bolest, proto je jeho situace vyhodnocena jako vážnější a je poslán na další vyšetření.
Na druhé straně se ukazuje, že ženatí muži dostávají nejmenší podporu co do rehabilitace – oproti svobodným mužům či vdovcům více než dvojnásobnou. Statistiky zároveň ukázaly, že u žen není mezi svobodnými/vdovami a vdanými výraznější rozdíl.
Další důležitou oblastí je i školství, kde se rozdíly projevují již od nejútlejšího věku – v zásadě ještě předtím, než se narodíme. Skutečnost, že rozdílně vnímáme už novorozence, ukazuje i známý experiment, kdy je stejné dítě jednou oblečeno do modrého a jednou do růžového oblečení a sledují se reakce okolí. Takový experiment provedli i v norském popularizačním programu Schrödingerova kočka, který norští lektoři a norské lektorky seminářů o prosazování rovnosti žen a mužů také používají.
Učitelky a učitelé ani vychovatelky a vychovatelé si však většinou nejsou vědomi toho, že s chlapci jednají jinak než s dívkami. Centrum pro rovnost se tedy v rámci své osvětové činnosti rozhodlo jejich práci natočit a společně pak rozebrat konkrétní momenty, kdy je zacházení odlišné.
Statistika nuda je, má však cenné údaje
Nástrojů, jak odkrývat případné nerovnosti je celá řada a Fórum 50 % již řadu z nich používá. Patří sem různé kontrolní seznamy, návody či manuály, metody hodnocení dopadů na ženy a muže a v neposlední řadě školení v oblasti prosazování rovnosti žen a mužů. I v Norsku používají skvělý video manuál Švédského svazu měst a obcí, jehož části jsme ve Fórum 50 % přeložili do češtiny a používáme v našich školeních.
Pro všechny tyto nástroje je však klíčový jeden základní, a tím jsou statistiky členěné podle pohlaví (případně podle pohlaví a dalších charakteristik). Říká se, že ďábel se skrývá v detailu, a přesně to platí i pro statistiku.
Tím se dostáváme k názvu tohoto příspěvku. Důležitost statistik v norském centru pro genderovou rovnost ilustrují na reálném příkladu: v jedné z nemocnic si personál všiml, že v pánských sprchách je mnohem více použitých ručníků než v dámských. Když začali pátrat po příčinách, zjistili, že počet pacientek a pacientů se výrazně neliší, rozdílný je ale přístup k nim.
Pacientkám na kožním oddělení byl zpravidla vydán pouze recept a bylo jim vysvětleno, jak se mají mazat. Muži byli mnohem častěji vyzváni, aby se šli osprchovat, a mast jim aplikoval lékařský personál přímo v nemocnici. Lékařky a lékaři si tak uvědomili vlastní předsudky, když nevědomky předpokládali, že ženy aplikaci zvládnou bez pomoci a muži nikoli. Po tomto zjištění začali zohledňovat reálný stav pacientek a pacientů a poskytovat jim péči, kterou skutečně potřebují.
Zatímco obecný graf zachycuje výrazně se snižující pocit nebezpečí ve svém okolí:
Graf členěný podle pohlaví nám poskytne poněkud jiný pohled:
Zatímco z prvního grafu se zdá, že se lidé v okolí svého bydliště cítí poměrně bezpečně, druhý graf ukazuje, že ženy se cítí výrazně méně bezpečně než muži. Ještě podrobnější zachycení skutečného stavu nám pak poskytují grafy s daty členěnými dle pohlaví a věku, pohlaví a ekonomické činnosti, pohlaví a původu či pohlaví a místa bydliště. Jedině s dobrou znalostí skutečného stavu věcí pak lze navrhovat a uplatňovat skutečně vhodné politiky a účinná opatření, která povedou ke zlepšení situace, ať již jde o jakoukoli oblast.
Bez zapojení veřejnosti to nejde
Nedílnou součástí zohledňování reálných potřeb a tím i prosazování rovnosti žen a mužů je dle norských zkušeností i zapojení veřejnosti do rozhodování. Pro norské samosprávy je klíčová komunikace a participace.
Pro to, aby bylo zapojení veřejnosti úspěšné je důležité zamyslet se nad tím, jak je zvolen čas a místo setkání (kdo o tom rozhoduje? na základě čeho?). Dále je důležité položit si otázku, kdo na setkání chodí a kdo je na nich nejvíce slyšet. Pokud je některá skupina „neviditelná“, je potřeba zamyslet se nad tím, proč se tak děje.
Norský příklad ukazuje, že budování komunity a zapojení všech skupin bez ohledu na věk či pohlaví je pro fungování měst a obcí a spokojenost občanů a občanek velmi přínosné. První vlaštovky se objevují i v České republice. Všem těmto samosprávám za celé Fórum 50 % držíme palce a nabízíme jim naše znalosti, zkušenosti i pomocnou ruku.
Článek byl publikován na blogu Jany Smiggels Kavkové na Dialogu HN.
Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
