www.padesatprocent.cz › Zpravodajství › Zastoupení žen v české politice v kontextu voleb do Poslanecké sněmovny 2006: Trendy a výzvy

Zastoupení žen v české politice v kontextu voleb do Poslanecké sněmovny 2006: Trendy a výzvy

Úvod

Přestože v České republice stejně jako ve většině jiných států Evropské unie existuje rovnoprávnost mužů a žen před zákonem, a že zákon nejen zakazuje diskriminaci z hlediska pohlaví, ale rovněž definuje rovnost šancí mužů a žen v usilování o volené i delegované funkce ve sférách politiky a ekonomiky, existují i nadále bariéry, které tomuto procesu brání. Jedná se o bariéry institucionální (volební systém, fungování politických stran), individuální (individuální postoje a názory) a společenské (hodnoty české veřejnosti či veřejný diskurs na téma zastoupení žen v politice).

Do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky bylo v letošním roce zvoleno 31 žen. Ženy-poslankyně tak ve 200-členné PS PČR tvoří 15,5%. Ve srovnání s volbami v roce 2002 jde o propad o 3 poslankyně (ve funkčním období 2002 bylo v PS PČR 34 žen poslankyň, které tvořily 17,0 % zastupitelského sboru). Na základě počtu tohoto výsledku se Česká republika propadla v hodnocení Meziparlamentní unie z 62. místa na 65. místo, a ve světové klasifikaci se propadla za Ekvádor, Slovensko či Turkmenistán¹.

Výsledky voleb Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR: posuny a proměny

Otázka rovných příležitostí nebyla dlouhou dobu v České republice politickým tématem. V posledních letech se však situace mění, a to jak v občanské sféře (vznikají organizace, které upozorňují na problematiku žen v politice, jsou zakládány mentoringové programy pro ženy-političky, školení, workshopy atd.), tak ve sféře politické. Zatímco ve volbách 2002 se otázce rovnosti mezi muži a ženami věnovala ve svém programu pouze ČSSD, v letošních volbách (2006) měly již ve svých programech otázku rovných příležitostí zakotveny vedle ČSSD také KSČM, SNK-ED, US-DEU a Zelení. V těchto programech jsou reflektována témata skloubení rodinného a pracovního života, účast žen ve veřejném životě, postavení na pracovním trhu, atd. Naopak ODS a KDU-ČSL kladou důraz na tradiční roli ženy-matky a obecně téma rovných příležitostí mužů a žen neřeší.

Můžeme tedy konstatovat, že je česká levice spolu s menšími politickými uskupeními ve středu či pravém středu politického spektra více orientována na řešení otázek nerovností mezi muži a ženami v politické sféře.

Také v případě zastoupení žen na kandidátních listinách jednotlivých politických stran došlo ke zřejmému posunu. Zastoupení žen na kandidátkách se v letošním roce (2006) pohybovalo mezi 19,8% v případě konzervativní KDU-ČSL na straně jedné a Stranou zelených s 33,8% žen na kandidátních listinách na straně druhé (Tabulka 1).

Tabulka 1. Podíl mužů a žen na kandidátkách vybraných politických subjektů

	Průměrný podíl žen na kandidátkách	Průměrný podíl mužů na kandidátkách
ČSSD	23,20%	76,80%
KDU-ČSL	19,80	80,20%
KSČM	26,50%	73,50%
ODS	24,30%	75,70%
Zelení	33,80%	66,20%

Zdroj: Fórum 50 % a autorka

Pokud se zaměříme na vývoj zastoupení žen na kandidátních listinách voleb do PS PČR u jednotlivých politických stran v letech 1996-2006, můžeme rovněž sledovat pozitivní trend nárůstu počtu kandidátek téměř u všech politických stran. Výjimkou v tomto volebním období je ČSSD, kde došlo ke snížení počtu žen na kandidátních listinách (o 1,29%). Největší nárůst zastoupení žen na kandidátních listinách zaznamenalo ODS, následované KSČM (nárůst o 7,4% v případě ODS a o 7,26% v případě KSČM). V kontextu vývoje nemůžeme hodnotit Stranu Zelených, která v letošních volbách poprvé překročila 5% hranici pro vstup do PS PČR. S výjimkou ČSSD došlo k nárůstu podílu žen na kandidátních listinách parlamentních politických stran.

Zaměřme se nyní na podíl žen mezi zvolenými. Jak již bylo řečeno v úvodu této studie, bylo v letošních volbách do PSP ČR zvoleno 31 žen, které tvoří 15,5% zastupitelského sboru. K největšímu poklesu počtu žen došlo v případě KSČM (pokles o čtyři mandáty) a u ČSSD (pokles o dva mandáty). Podíl poslankyň v poslaneckém klubu KDU-ČSL se nezměnil a v případě ODS došlo k nárůstu (o jeden mandát).

Tabulka 2. Srovnání zastoupení žen v PS PČR mezi lety 2002 a 2006

Zdroj: Jana Smiggels Kavková

	2002		2006		změna
	počet poslankyň	podíl poslankyň	počet poslankyň	podíl poslankyň
ČSSD	11	14%	9	12%	-2 (-2%)
KDU-ČSL	2	9,5%	2	15%	0 (+5.5%)
KSČM	12	29%	8	31%	-4 (+2%)
ODS	8	14%	9	11%	+1 (-3%)
Zelení	-	-	3	50%	-

Analýzy volebních výsledků v kontextu trendů a vývoje poukazuje na fakt, že přestože došlo k celkovému poklesu počtu žen v Poslanecké sněmovně parlamentu České republiky o 1,5%, existují významné rozdíly mezi jednotlivými politickými stranami. Zastoupení žen v Poslanecké sněmovně PČR je vyšší v případě stran, které přijaly doporučení či vnitrostranické kvóty pro sestavování kandidátních listin (Strana zelených a KSČM).

Potencionální vliv navrhovaných změn volebního systému

Jedním z určujících faktorů, který výrazným způsobem ovlivňuje zastoupení žen v parlamentech, je volební systém. Obecně je za příznivější pro ženy považován poměrný volební systém. V další části naší analýzy se zaměříme na zhodnocení návrhů na změnu volebního zákona a jejich potencionální efekt na zastoupení žen v politice.

Na základě analýzy médií, jsme shromáždily šest navrhovaných změn volebního zákona:

• přechod na většinový systém prosazovaný ODS by vedl ke snížení počtu žen v Parlamentu. Americká politoložka Pippa Norris při srovnání volebních systémů 182 zemí zjistila více než sedmiprocentní rozdíl mezi průměrnou mírou zastoupení žen v parlamentech v zemích se systémem poměrného zastoupení (15,6 %) a systémy většinovými (8,5 %)².
• zvýšení počtu volebních obvodů navrhované ČSSD a podpořené ODS³ ze současných čtrnácti (kopírujících kraje) na osmnáct až dvacet dva, by pravděpodobně znamenala pokles zastoupení žen a naopak snížení počtu volebních obvodů by mělo zastoupení žen teoreticky prospět. Čím menší je totiž volební obvod a rozděluje se v něm méně mandátů, tím i poměrný systém posiluje výsledek velkých stran na úkor malých a nutí malé strany do integrace s blízkými politickými subjekty⁴. V České republice jsou to však především menší politické subjekty, jako například Strana zelených, které usilují o rovné příležitosti mužů a žen jak obecně, tak ve veřejném životě. Fakt, že žena není na kandidátce se při zvětšování volebního obvodu stává nápadnějším, uvnitř většiny stran je rovněž snazší nominovat ženy mezi věším počtem kandidátů.
• druhá volba - tedy možnost voliče/voličky určit jaká strana získá jeho/její hlas v případě, že strana první nepřekročí 5% volební práh by mohla opět pozitivně přispět ke zvýšení počtu žen, protože menší politické subjekty častěji umisťují ženy na volitelná místa na kandidátních listinách;
• zvýšení počtu preferenčních hlasů, kterou navrhl poslanec ČSSD Robin Böhnisch⁵, by mohlo přispět ke zvýšení počtu žen v poslanecké sněmovně, v případě, že by úspěšně komunikovali s voliči (zde je možné uvést pozitivní případ poslankyně ODS Aleny Páralové zvolené díky preferenčním hlasům na základě dopisu voličům); další navrhované změny jako např. změna počtu poslanců snížení či zvýšení počtu ze současných 200 na 199 nebo 201 by na zastoupení žen nemělo významnější vliv.

Z pohledu vlivu diskutovaných změn volebního zákona zastoupení žen v parlamentu je největší hrozbou posílení většinových prvků volebního systému, nebo úplný přechod na většinový systém, což by pravděpodobně vedlo k dalšímu poklesu počtu žen v parlamentu.

Postoje občanů k participaci žen

Vedle volebního systému jsou určujícím faktorem zastoupení žen v parlamentech názory a postoje veřejnosti, protože mohou oslabovat zájem politických stran nominovat na veřejné funkce žen (či naopak jej podporovat). V následující části se proto zaměříme na vývoj postojů občanů k zastoupení žen v politických a rozhodovacích funkcích v letech 1987 - 2006⁶.

V roce 1987 považovalo 30% respondentů ženy za rovnoprávné⁷. Asi 22 % respondentů se domnívalo, že ženy mají možnost se realizovat. Zapojení žen do společenského a politického života hodnotila většina respondentů jako správné. Dotazovaní se domnívali, že aktivita žen v této oblasti prospívá nejvíce společnosti, spíše než ženě samotné a výchově dětí. Můžeme tedy konstatovat, že před rokem 1987 převažovalo tradiční rozdělení sfér (muž ve sféře veřejné, žena ve sféře soukromé).

Změna režimu i politického klimatu měla pozitivní vliv na názory občanů na zapojení žen do politických funkcí. Podpora zastoupení žen rostla v období 1991 - 1997 kontinuálně, a roce 1997 hodnotilo pozitivně účast žen v politickém životě 77 % respondentů⁸. Dostatečnost zapojení žen do politického života hodnotilo kladně pouze 20 % respondentů.

V roce 2004 byl realizován komplexní výzkum postoje české veřejnosti k zapojení žen do politiky, k jehož hlavním zjištěním patří fakt, že naprostá většina české veřejnosti (84 %) považuje zapojení žen do veřejných funkcí za užitečné. Většina české veřejnosti se domnívá, že ženám ztěžují vstup do politiky rodinné povinnosti, tradice i společenské podmínky. Za další příčiny nízkého počtu žen v rozhodovacích funkcích považovali oslovení respondenti tvrzení, že muži v politice ženy mezi sebe nepustí, ale také nezájem žen o politiku.

Názor, že ženy jsou ve veřejném životě zastoupeny dostatečně, zastávala pouze čtvrtina respondentů. Současné zastoupení žen v politice pokládají za dostatečné zejména dotázaní, kteří se domnívají, že působení žen ve veřejných funkcích není užitečné. Pokud se zaměříme na proměnu postojů v čase, můžeme konstatovat, že mezi ženami vzrostl v průběhu let 1991 a 2004 podíl těch, které se staví kriticky k zastoupení žen ve veřejném životě o 27 % (z 49 % v roce 1991 na 76 % v roce 2004). U mužů činí tento rozdíl 23 % (z 34 % v roce 1991 na 57 % v roce 2004). Lze tedy říci, že česká populace se v průběhu více než jedné dekády stala výrazně kritičtější k zastoupení žen ve veřejném životě.

Výzkum provedený v letošním roce (2006)⁹ poukazuje na narůstající kritiku nedostatečného zastoupení žen v politice. I nadále jsou kritičtější ženy než muži, které výrazněji vnímají nerovný přístup žen k politickým funkcím (nejvýrazněji na centrální úrovni, méně pak na úrovni místní a regionální). Za bariéry pro vstup žen do politiky jsou i nadále považovány především rodinné povinnosti, tradice a společenské podmínky. Za nejprospěšnější způsoby zvýšení počtu žen jsou považovány vzdělávání (osvětové kampaně, specializované kursy), a změna mechanismů sestavování volebních kandidátek uvnitř politických stran.

V závěru této části tak můžeme konstatovat, že česká veřejnost si stále více uvědomuje nízkou míru zapojení žen do politiky. Skupinu těch, kteří jsou k zapojení žen do politiky kontinuálně nejvíce kritičtí, tvoří především ženy a lidé v produktivním věku s vyšším vzděláním.

Závěr

Řešením současné situace může být tlak na pokračování veřejné diskuse a následný tlak občanů-voličů na proměnu rekrutačních mechanismů uvnitř politických stran. Zkušenost z voleb 2006 ukazuje, že na základě přijetí doporučení pro sestavování kandidátních listin, či vnitrostranických kvót pro jejich sestavování dochází k nárůstu podílu žen mezi zvolenými. Klíčovou změnou se tedy jeví být proměna chápání voličstva – voliči i voličky mohou dát jasně najevo, že pro ně politická strana, která nemá ženy-kandidátky na předních místech, není přijatelná.

Autorka: Petra Rakušanová, SOU AVČŘ
Redakčně kráceno, celá analýza ke stažení na: Zastoupení žen v české politice v kontextu voleb do Poslanecké sněmovny 2006: Trendy a výzvy

Tato analýza byla vypracována v rámci projektu "Vyrovnávání šancí žen a mužů v rozhodovacích pozicích a politice" občanského sdružení Fórum 50% podpořeného z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.