Petra Ondřejová: Historie Mezinárodního dne žen

Myšlenka uspořádat den žen se zrodila na počátku 20. století - v době velkých sociálních změn. Byla vyjádřením politického aktivismu dělnické třídy, která se stále aktivněji hlásila o svá práva a o zlepšení svých neudržitelných životních a pracovních podmínek. V prvním desetiletí 20. století se tak setkaly cíle hnutí za politická práva žen s požadavky žen (a mužů) pracujících v průmyslu jak v Evropě, tak i v Americe a v Rusku.

Poprvé byl (národní) Den žen uspořádán v USA poslední neděli v únoru roku 1908. Během demonstrace zazněly požadavky na volební právo žen, zkrácení pracovní doby, zákazu dětské práce a zvýšení mezd pro ženy. Nejaktivněji se projevovaly dělnice pracující v textilním průmyslu, mnohé z nich byly následujícího roku pro své názory uvězněno.

Význam Dne žen a aktivit s ním spojených pro ženské emancipační hnutí potvrdila i Mezinárodní konference (socialistických) žen, která se konala roku 1910 v Kodani. Na této konferenci, na níž přicestovalo 100 žen ze 17 států, mimo jiné i první tři ženy zvolené do finského parlamentu, bylo rozhodnuto o vymezení jednoho dne v roce jako Mezinárodní den žen, zatím žádné konkrétní datum nebylo stanoveno. Na této konferenci byly definovány základní požadavky ženského hnutí té doby. Byly jimi tři cíle: plné volební právo pro ženy; ochrana provdaných i neprovdaných žen v mateřství a zlepšení pracovních a platových podmínek pro ženy.

Inspirována příkladem z USA a výsledky kodaňské konference, uspořádala německá sociální demokratka Clara Zetkin 19. března 1911 první Mezinárodní den žen v Německu, Rakousku, Dánsku a Švýcarsku. Během demonstrací žen i mužů (bylo rozdáno přes milion letáků) zazněly požadavky za zlepšení pracovních podmínek, politických práv a konce platové diskriminace žen.

V letech bezprostředně před a během První světové války byl Mezinárodní den žen součástí širšího mírového hnutí, v mnoha zemích se tento svátek slavil poslední neděli v únoru. V tomto kontextu proběhla (podle gregoriánského kalendáře) 8. března 1917 také demonstrace žen v Petrohradě. Hlavní sílu několikadenních demonstrací tvořily ovdovělé manželky, matky a dcery vojáků padlých či zajatých na východní frontě, které vyjadřovaly svůj nesouhlas v setrvání země v bezvýchodné válce, které je nutí snášet neúnosné válečné následky. Symbolem protestu se stalo heslo "Chléb a mír". Čtyři dny poté car Mikuláš II. abdikoval a byla ustanovena prozatímní vláda, která ruským ženám přislíbila volební práva.

Během meziválečných let se požadavky ženského hnutí a tím i tradice protestních pochodů za ženská práva na Mezinárodní den žen nebývale rozšířila. Například v roce 1960 byla u příležitosti 50. výročí ustanovení Mezinárodního dne žen v Kodani uspořádána konference, které se zúčastnilo 729 delegátek ze 73 zemí světa. Na konferenci byla přijata deklarace o podpoře politických, ekonomických a sociálních práv žen. Většinou byl Mezinárodní den žen slaven poslední neděli v únoru anebo první týden v březnu.

V roce 1975 Organizace spojených národů přijala oficiálně Mezinárodní den žen a stanovila jeho konkrétní datum na 8. března. Mimochodem právě v tento den roku 1945 byla podepsána úmluva OSN v San Franciscu, která představuje první mezinárodní ujednání prohlašující rovnost pohlaví za základní lidské právo.

V důsledku toho se jeho tradice a poselství rozšířilo do téměř všech zemí světa a je dodnes významným povzbuzením ženám zejména z rozvojových zemí v jejich úsilí o politickou, ekonomickou i osobní rovnoprávnost. Mezinárodní den žen je každoročně výrazně připomínán a slaven i v Evropské unii.

Další informace (v angličtině) o vztahu OSN k MDŽ naleznete na:
http://www.un.org/womenwatch/feature/iwd.

Autorka: Petra Ondřejová, Fórum 50 %, 8.3.2007