Není a nebylo snad otázky takové, která objevivši se na dějišti, vyvolala tolik různých, sobě naprosto odporujících náhledů; neboť nesáhla ještě žádná tak hluboko do ústroje společenského a rodinného života, majíc pro každého jednotlivce, nechť je ženou neb mužem, stejně důležitý osobní význam. (Karolina Světlá o emancipaci žen)
Karolina Světlá je známá především jako významná spisovatelka, do českých dějin se však zapsala i jako aktivní členka ženského hnutí. Usilovala o emancipaci žen, zejména o možnost vzdělávat se a získat ekonomickou soběstačnost. Jejím nejvýznamnějším počinem v tomto ohledu bylo založení Ženského výrobního spolku.
Snahy o založení nového výrobního spolku se objevily počátkem 60. let 19. století, hlavním důvodem byla velmi špatná situace nezaopatřených žen. Tradiční způsoby jejich obživy, založené zejména na ručních pracích, je neuživily, ani pokud pracovaly většinu dne. Postupně se tímto problémem začal zabývat i tisk, a získával tak veřejnost pro podporu zakládání spolků za účelem zřizování praktických dívčích škol.
V čele těchto snah stála Marie Riegerová - Palacká, významně se na nich ale podílely i Karolina Světlá a její sestra. Všechny se také věnovaly charitativní práci, znaly proto nejen hloubku sociálních problémů, ale i jejich skutečné příčiny. Výsledkem jejich úsilí bylo v roce 1863 založení Českého výrobního spolku. O osm let později založila Marie Riegerová, Karolina Světlá a Dora Hanušová s přispěním dalších žen Ženský výrobní spolek. Oba tyto spolky byly střediskem emancipačního úsilí českých žen, jejich práce měla význam jak veřejně-společenský, tak i národní.
Pravomocí Ženského výrobního spolku bylo zakládání dívčích průmyslových škol. Vláda byla této myšlence nakloněna, jelikož se po prusko-rakouské válce zvýšil počet vdov a sirotků a bylo třeba udělat něco pro jejich budoucnost. Karolina Světlá byla první starostkou tohoto spolku a na první schůzi, která se konala 12. července 1871, pronesla slavnostní zahajovací řeč. Hlavním cílem spolku bylo „starat se o zdokonalování a rozšíření ženské výroby i jejího odbytu, o zabezpečení materiálního blahobytu, o rozšiřování vzdělání žen na základě vzájemné spolupráce“. Brzy vzniklo 42 odboček v různých městech.
Dalším spolkem, v němž se počátkem 60. let organizovalo české ženské hnutí, byl Americký klub dam, jehož zakladatelem byl Vojta Náprstek. Hlavní náplní se staly přednášky, brzy se však činnost rozšířila o další oblasti včetně charitativní. Přednášejícími byly často i ženy, mezi nimi právě Karolina Světlá, která stála při založení klubu. S Vojtou Náprstkem byli později členy výboru spolku Minerva.
V době založení Amerického klubu dam se Světlá snažila vysvětlit požadavky emancipovaných žen ve své studii O vychování ženy a požádala Vítězslava Hálka o její uveřejnění. Hálek studii odmítl otisknout, proto se obrátila na německý časopis Reformkalender, který článek uveřejnil. Na základě příznivého ohlasu změnil Hálek názor a v roce 1867 otiskl článek v Květech.
Nedočká se zajisté jen žena výhod emancipace, nýbrž i muž bude z nich těžit stejnou měrou. (Karolina Světlá, O výchově ženy)
Světlá zdůvodňuje potřebu emancipace žen nutností zajistit si obživu. Zatímco v minulosti, kdy převážná část obyvatelstva žila v zemědělských usedlostech, ženy hodně vyráběly (např. pekly chléb, vyráběly svíčky a mýdlo, tkaly plátno atd.), s průmyslovou revolucí došlo k převratu a ženy se postupně staly zcela závislými na příjmech svých mužů. Ty ženy, které z různých důvodů zůstaly neprovdány, se dostávaly do nezvladatelné ekonomické situace. Zároveň ani příjmy mnohých mužů ze střední třídy nebyly tak vysoké, aby mohli ušetřit na věno svým dcerám, přičemž věno bylo základním předpokladem pro sňatek. Kruh chudoby žen se tak uzavírá. I z toho důvodu Světlá předpokládala, že emancipace žen bude ku prospěchu všech, žen i mužů. "Otec bude zproštěn nejhlodavějších starostí o rodinu, bude-li vědět, že choť je s to po jeho smrti uživit děti, a ženich si bude konečně jist, že je milován kvůli sobě a nikoli jen kvůli postavení a výhodám, jež ženě poskytuje sňatek".*
Dalším organizačním počinem Karoliny Světlé byla snaha o zapojení žen do Sokola. Přístupu do tohoto spolku se začaly ženy domáhat již rok po jeho založení, odpůrcem jejich požadavku byl sám Tyrš, který argumentoval stanovami spolku. Když nemohly ženy cvičit, účastnily se alespoň pomocných aktivit a cvičení s dětmi. Bojovnice za ženský Sokol se od 60. let snažili v tisku i na různých schůzích přesvědčit veřejnost i autority o nepravdivosti názoru, že tělocvik není pro dívky zdravý. V roce 1869 se tyto ženy rozhodly založit Tělocvičný klub paní a dívek, jehož úspěch byl okamžitý.
Na stále rostoucí počet spolků a potřebu jejich spolupráce zareagovaly ženy v roce 1896 založením střechové organizace Ústřední spolek českých žen. V čele výboru zasedalo 34 žen, jednou z nich byla i Světlá, ovšem vzhledem k jejímu špatnému zdravotnímu stavu pouze formálně. Karolina Světlá zemřela o 3 roky později.
Autorky: Veronika Šprincová, Marcela Adamusová
Zdroje:
Eva Uhrová: České ženy známé i neznámé
*Citováno z knihy České ženy známé i neznámé, Eva Uhrová
Článek vznikl v rámci projektu Ženy a muži v rovnováze. Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
